6 C 37/2022-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, jímž by uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 737 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, kterou v plném rozsahu nahradily práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 27 950 Kč. Dle dohody o narovnání celková dlužná částka činila 41 760 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku splácet ve 24 splátkách ve výši 1 740 Kč měsíčně počínaje květnem 2021, přičemž žalovaná uhradila na základě smlouvy o narovnání pouze splátky v celkové výši 10 023 Kč. Zbývající částku žalobkyně požaduje po žalované zaplatit včetně příslušenství. Ohledně existence spornosti práv a povinností před uzavřením dohody o narovnání pak žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla sporná výše dlužné částky a způsob jejího splácení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Podáním došlým soudu dne 3. 1. 2023 žalobkyně sdělila, že po podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni celkem 21 261 Kč, žalobu vzala tedy v této části zpět včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do celkové výše úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni hradit měsíčně minimální splátku úvěru ve výši 1/5 dlužné částky, minimálně však částku 300 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru z [datum] [číslo]). Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 27 950 Kč (výpis z účtu [číslo]) Dne [datum] účastníci řízení uzavřeli dohodu, že se v plném rozsahu nahrazují práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] [číslo] Smluvní strany se za účelem odvrácení případných řízení o nárocích žalobkyně vůči žalované na úhradu dlužné částky dohodly, že smlouva a veškerá práva, povinnosti a dluhy, které mezi nimi vznikly, ke dni účinnosti dohody zanikají a v plném rozsahu se nahrazují závazkem, že žalovaná uhradí žalobkyni částku ve výši 41 760 Kč formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 740 Kč, splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce počínaje květnem 2021. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli měsíční splátky po dobu více než 30 dnů ode dne doručení výzvy úvěrujícího k úhradě této splátky se uplynutím této doby stává celá zbývající dlužná částka bez dalšího splatná (dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). Žalobkyně žalovanou vzhledem k prodlení s úhradou měsíčních splátek za měsíc září (zčásti), říjen, listopad a prosinec 2021 a leden 2022, vyzvala k úhradě dlužných splátek v celkové výši 7 637 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy, sdělila rovněž, že nedojde-li k zaplacení v souladu s dohodou, stane se splatnou celá zbývající dlužná částka (výzva k úhradě ze dne 8. 2. 2022). Výzva byla zaslána žalované 8. 2. 2022 a doručena 9. 2. 2022 (poštovní arch České pošty, s.p., a internetový výpis o sledování zásilky). Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka z 8. 7. 2022 včetně plné moci a poštovního podací archu). Dne 29. 9. 2022 žalovaná uhradila žalobkyni částku 20 261 Kč a dne 9. 11. 2022 částku 1 000 Kč (výpis z účtu [číslo]). 5. Z ostatních provedených důkazů (výpis k revolvingovému úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, výplatní pásky žalované za březen 2020 a únor 2021 a záznam emailové komunikace ze dne 18. 5. 2021) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro danou věc. 6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky v celkové výši 27 950 Kč, přičemž žalovaná se zavázala peněžní prostředky včetně příslušenství vrátit žalobkyni ve splátkách. Ohledně sporných práv a povinností z této smlouvy strany sjednaly dohodu, dle které původní závazek zaniká a nahrazuje se novým, kdy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 41 760 Kč formou 24 měsíčních splátek ve výši 1 740 Kč počínaje měsícem květnem 2021, kdy v případě prodlení s úhradou jakékoli měsíční splátky po dobu více než 30 dní se uplynutím této doby stává splatná celá zbývající částka bez dalšího. Žalovaná uhradila částku ve výši 10 023 Kč, dostala se však do prodlení s úhradou splátek, proto ji žalobkyně vyzvala dne 9. 2. 2022 k úhradě a poskytla ji lhůtu k zaplacení v délce 30 dnů s tím, že v případě nezaplacení se stane splatnou celá dlužná částka. Žalovaná v uvedené lhůtě dlužnou částku neuhradila, po podání žaloby pak zaplatila 21 261 Kč. 7. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1903 občanského zákoníku lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Dříve, než soud ve věci zahájil jednání, vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 21 261 Kč zpět, a tak soud řízení podle § 96 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu v této části řízení zastavil. 9. Ohledně zbývající části žalované částky pak soud vycházel z toho, že narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakékoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 občanského zákoníku se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2003). Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo a povinnost vyskytly, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyli ve shodě, ale také celého závazku (závazkového právního vztahu) nebo – s výjimkami uvedenými v § 1905 občanského zákoníku – všech dosavadních závazků mezi účastníky (tzv. generální narovnání). Dosavadní závazek, jenž zanikl, je nahrazen nově sjednaným, který je obsažen v dohodě o narovnání. Dohoda o narovnání je vždy samostatným zavazovacím důvodem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2011). I když spor či pochybnost jsou pojmovými znaky narovnání, nemusí být vždy výsledkem dohody změna rozsahu vzájemných práv a povinností; účastníci se mohou dohodnout na stejném obsahu, jaký měl dosavadní závazkový právní vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1089/2005). Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními. Těmi subjekty, které právo či povinnost jako sporné či pochybné hodnotí, jsou výlučně strany závazku. Sporným nebo pochybným může být proto i právo, které u třetí osoby – například u soudu – žádnou nejistotu nevzbuzuje. Deklarace spornosti či pochybnosti v dohodě o narovnání není nezbytná; absentuje-li, nejedná se – pokud strany projevily vůli, že jimi narovnaný právní stav platí namísto právního stavu dosavadního – o neurčitost s důsledky stanovenými v § 553 odst. 1 občanského zákoníku, pří