9 C 243/2022-27 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále taky jen„ původní věřitel“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 16 000 Kč, kteréžto se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit peněžní prostředky do 15. 2. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr nesplatil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 16 000 Kč a žalobkyně současně požadovala úrok z prodlení. Žalobkyně nabyla uvedenou pohledávku od původní věřitelky na základě postupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele písemně uvědomen v písemnosti z 10. 4. 2022 a téhož dne byl žalobkyní vyzván, nechť uvedený dluh uhradí v její prospěch ve lhůtě 3 dnů od doručení této výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na tuto výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. Dále soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč spolu s poplatkem, a to na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 30 dnů. Uvedené bylo zjištěno jednak z formuláře pro standardní informace o SÚ a jednak z úvěrové smlouvy a dále z výpisu z účtu žalobkyně, ze kterého téhož dne převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 16 001 Kč, když předtím žalovaný zaslal žalobkyni ze svého účtu částku 1 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy uvedené smlouvy se specifikací postoupených pohledávek, z oznámení původní věřitelky ze dne 10. 4. 2022 a z předžalobní výzvy z téhož dne, kteréžto listiny, jak se podává z poštovního podacího lístku, podané k poštovní přepravě dne 10. 4. 2022, byly zaslané žalovanému. Bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla od původní věřitelky z výše specifikované smlouvy dluh za žalovaným v částce 28 947 Kč (včetně nákladů právního zastoupení ve výši 9 292 Kč), tento dluh v uvedené částce žalovanému žalobkyně notifikovala jako nová věřitelka a vyzvala jej k jeho zaplacení do tří dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy. 4. Žalobkyně v návrhu neuvedla žádná tvrzení o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru tento splácet a zda postupovala podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru. Tyto skutečnosti nebyly dotvrzeny ani po výzvě soudu. Soud tak neměl možnost zjistit, zda měla původní věřitelka povědomí o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, tzn., zda věděla, jaké má příjmy a výdaje a zda vůbec s ohledem na takto zjištěné skutečnosti je schopen částku úvěru zaplatit. Soud, jak výše uvedl, neměl možnost zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost řádně splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní. Žaloba proto není důvodná ani v části jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy. 5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající vyčerpané a nevrácené částky 16 000 Kč, kterážto výše vyplývá jednak ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení osoby věřitele a v neposlední řadě z předžalobní výzvy. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout. Ostatně samotná žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu navrhla, aby soud, pokud neuzná její nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil její nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když žalovanému poskytl částku 16 000 Kč a tento ji ani z části nevrátil. 6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne 10. 4. 2022 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 3 dnů od obdržení této listiny. Výzva k plnění byla předána právní předchůdkyní žalobkyně k poštovní přepravě dne 10. 4. 2022, tudíž třetím pracovním dnem od tohoto data nastala podle § 573 o. z., fikce doručení této výzvy. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 16 000 Kč v zákonné výši, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. Ohledně požadovaného úroku z prodlení již od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2022 byla žaloba zamítnuta, když do prodlení se žalovaný dostal až 14. 4. 2022. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůč