16 C 210/2024-30 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 31 780 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 34 720 Kč, a to jednak půjčku ve výši 20 000 Kč a dále souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, a to formou 55 týdenních splátek se splatností první splátky 7. den ode dne uzavření smlouvy a každé následující pak do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky se splatností poslední splátky dne 16. 7. 2010. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když žalovaný původní věřitelce uhradil pouze částku 2 940 Kč, která byla započítána nejprve na soudní poplatek a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. K převedení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni pak došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původní věřitelkou a společností , Anonymizováno, ., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015 s tím, že tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015 a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní, a to s účinností ke dni 24. 8. 2018 s tím, že žalovaný byl o této změně věřitele informován přípisem ze dne 12. 9. 2018, přičemž ke dni postoupení hodnota pohledávky činila 31 780 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 20 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 11 780 Kč. Žalovaný žalobkyni ode dne postoupení pohledávky na svůj dluh neuhradil ničeho ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V daném případě je v řízení přítomen tzv. cizí prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky. Soud se proto předně zabýval otázkou pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci závazkového vztahu, založeného mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o půjčce. Předmětem řízení je nárok na zaplacení peněžité částky na základě smlouvy o půjčce, žalovaný se toho času zdržuje na území České republiky, příslušnost soudů České republiky je tak bez ohledu na státní příslušnost žalovaného dána podle článku 2 Nařízení rady (Es) č. 44/2001, když jiná dohoda nebyla sjednána a pro řízení se použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v ust. § 9 až § 15 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle kterého s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 10 cit. zák. platí, že právní vztahy se řídí u jiných než vyjmenovaných smluv právním řádem státu, ve kterém obě strany mají sídlo nebo bydliště, v případě že účastníci nemají sídlo nebo bydliště v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, řídí se poměry, za kterých je smlouva uzavírána, právním řádem místa, kde byla uzavřena. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava II, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník), neboť smlouva byla uzavřena mezi přítomnými účastníky dne 26. 6. 2009 v Písku (dle data a místa uzavření smlouvy uvedeného ve smlouvě), což i odpovídá požadavku na rozumné uspořádání daného právního vztahu obsaženého v ust. § 10 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům.4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, , smluvních podmínek smlouvy o půjčce, dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne 25. 6. 2015 - oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu ze dne 31. 7. 2015, dopisu společnosti , Anonymizováno, žalovanému ze dne 12. 9. 2018 - oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu ze dne 14. 9. 2018, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 25. 4. 2024 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne 26. 4. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, a společností , Anonymizováno, dne 19. 6. 2015, přílohy číslo , hodnota, k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.6. Soud proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný platně v souladu s ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o půjčce, když společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Tento závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Společnost , právnická osoba, svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté peněžní prostředky poskytla a žalovanému tak vznikla povinnost tyto vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky, jejichž počet a splatnost byla dohodou účastníků smlouvy ve smlouvě stanovena. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i poplatky, které byly společností , právnická osoba, účtovány v souladu s dohodou smluvních stran (§ 658 odst. 2 občanského zákoníku), přičemž v řízení pak bylo prokázáno, že tato pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky společností , právnická osoba, nejprve společnosti , Anonymizováno, a poté touto společností žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení, v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku je proto žalobkyně jako věřitelka oprávněna požadovat, aby vedle těchto plnění žalovaný jí zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá výši stanovené v § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 3 450 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 1 272 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 378 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.