41 C 46/2023-45 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 25. 9. 2023, doplněnou dne 29. 1. 2024, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 43 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2020 (dále také jen „smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které byl žalovaný povinen zaplatit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost 6 000 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 12 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 900 Kč, počínaje 6. 10. 2020, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 11. 2021. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku 10 600 Kč. Jelikož žalovaný dluh řádně neplatil, byla jistina po splatnosti, tj. od 24. 11. 2021, úročena ve výši 23,79 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 30 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč, kapitalizovaných úroků 11 002,88 Kč (úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 11. 2021do 1. 6. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 931,25 Kč (zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 11. 2021 do 1. 6. 2023), úroků ve výši 23,79 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť měla informace od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, jež byly uvedeny v zákaznické kartě, konkrétně měl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 21 277 Kč, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a telefonickým dotazem na zaměstnavatele, a výdaje 12 000 Kč (bydlení 3 000 Kč – nájem, inkaso, energie, což bylo ověřeno na základě nájemní smlouvy a faktur za služby spojené s užíváním bytu, a osobní výdaje 7 500 Kč - telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení, dále výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně), přičemž použitelný příjem žalovaného byl 9 277 Kč. Dopisem právního zástupce byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.2. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu částečně zpět tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Soud proto dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 6 000 Kč, administrativním poplatkem 6 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč. Celková dlužná částka tak činila 54 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 900 Kč. V čl. 9 smlouvy bylo sjednáno, že částka 14 750 Kč bude použita na úhradu pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovanému tak bude v hotovosti fakticky vyplacena částka 15 250 Kč.5. Z karty zákazníka ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že bydlí v nájemním bytě od 9/2017, vede samostatnou domácnost, pracuje na částečný úvazek od 6/2018 na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 21 277 Kč, nemá zápůjčku/úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně nebo jinde, výdaje činí celkem 12 000 Kč (výdaje na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 7 500 Kč, výživné 1 500 Kč), použitelný příjem tak činí 9 277 Kč. Skutečnosti měly být ověřeny dokumenty: pracovní smlouva, nájemní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV.6. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne a výpisu o sledování zásilek ČP, s. p. bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, které bylo dodáno žalovanému na adresu dle smlouvy dne tj. 26. 6. 2023, lhůta k plnění uplynula dnem 7. 7. 2023.7. Z Výzvy k plnění ze dne 25. 8. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Důkaz rozsudkem , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 včetně příloh soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť není vázán názorem obecného soudu v jiné věci a postoupení má za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 14 750 Kč byla použita k úhradě pohledávky předchůdkyně žalobkyně za žalovaným a rozdíl ve výši 15 250 Kč byl v hotovosti vyplacen žalovanému. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měl splatit 54 000 Kč, avšak uhradila pouze 10 600 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, tj. do 7. 7. 2023. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovaným v zákaznické kartě, listiny prokazující uvedené informace žalobkyně nepředložila, skutečné příjmy a výdaje žalovaného tak nebyly doloženy.10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, kdy závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.14. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalovaného skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které měly uvedené informace potvrzovat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech, výdajích a dalších závazcích. Pravdivost a správnost informací uvedených v zákaznické kartě je tak zcela zpochybněna. V kartě zákazníka je navíc uvedeno, že žalovaný nemá žádné jiné zápůjčky či úvěry, přičemž ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne, že část poskytnutých finančních prostředků byla použita právě na refinancování, tedy úhradu jiné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla