6 C 68/2024-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 22 491,01 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši 1 497 Kč, které zahrnovaly splátky jistiny, pojištění a sjednané úroky 19,99 % ročně, vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15. 7. 2022. Sjednán byl rovněž poplatek za zprostředkování úvěru 700 Kč. Žalovaná hradila splátky pouze v období od 15. 7. 2022 do 15. 8. 2023. Od této doby žalobkyně neeviduje žádné úhrady žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že v případě opoždění se splátkou uhradí žalobkyni rovněž smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady vymáhání. Ke dni 15. 11. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 991,01 Kč, smluvní pokutu 500 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 050,90 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. od 15. 8. 2023 do dne předcházejícího zesplatnění, tj. 14. 11. 2023 a dále požadovala úrok 19,99 % ročně z částky 21 991,01 Kč od 15. 11. 2023 do 14. 12. 2023, od tohoto data pak požadovala úrok pouze ve výši 15 % ročně a dále požadovala úrok z prodlení od 25. 11. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek s účinností od 1. 12. 2021, úvěrových podmínek s účinností od 18. 10. 2023 a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč, kdy cena za tuto službu činila 700 Kč, roční úroková sazba 19,99 %, celková částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit činila 46 402,33 Kč a výše měsíční splátky 1 497 Kč, kdy konečná splatnost úvěru byla stanovena na 15. 1. 2025. Jako číslo bankovního spojení žalované uvedené ve smlouvě k poskytnutí úvěru bylo uvedeno , anonymizováno, .Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 16. 11. 2023 bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, z účtu žalobkyně uhrazena částka 35 000 Kč.Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná hradila splátky úvěru tak jak uváděla žalobkyně s tím, že v souvislosti se smlouvou o úvěru uhradila celkem 23 958 Kč, poslední splátka byla žalovanou uhrazena 8. 9. 2023.Z listiny označené jako ztráta výhody splátek ze dne 15. 11. 2023 bylo zjištěno, že vzhledem k dlužným splátkám žalobkyně úvěr zesplatnila s tím, že vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částku do 10 dnů.4. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta, ze kterého bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou ohledně výše příjmu, který činil 15 000 Kč, kdy zdrojem příjmu byl rodičovský příspěvek, dále z toho, že žalovaná žije s partnerem v nájmu, má jedno dítě, celkové výdaje domácnosti včetně splátek úvěru činí 13 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč. Došlo k ověření žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s tím, že nebylo u žalované identifikováno riziko exekucí. Dle úvěrových registrů bylo zjištěno, že žalovaná splácí celkem 4 další závazky- 2 x osobní úvěry, kdy v jednom případě zbývá uhradit z jistiny 4 463 Kč s výší splátky 602 Kč a ve druhém případě 4 758 Kč s výší měsíční splátky 2 196 Kč, a dále dvě kreditní karty se zbývající jistinou 34 328 Kč s výší měsíční splátky 1 634 Kč a druhou se zbývající jistinou 19 925 Kč s výší měsíční splátky 963 Kč. Dále žalobkyně navrhla jako důkaz úvěrovou zprávu, kde byla potvrzena informace o celkem 4 úvěrech žalované, dále bylo zjištěno, že dvě žádosti o kreditní karty splátkové z prosince 2021 s výší úvěrové rámce vždy okolo 10 tis. Kč byly odmítnuty. Žalovaná při splácení předmětných úvěrů se několikrát dostala do prodlení s úhradou splátky (9/2021 uhradila po splatnosti splátku 1 025 Kč, 6/2021 uhradila po splatnosti 500 Kč, 10/2020 uhradila po splatnosti 1,007 Kč). Dále žalobkyně předložila jako důkaz výpis z účtu č. , č. účtu, žalované za období od 1. 2. 2022 do 29. 5. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že dne 9. 2. 2022 byla připsána od ÚP- kraj. pob. , adresa, částka 9 530 Kč (rod. příspěvek), 14. 2. pak 5 861 Kč (příspěvek na bydl., přísp. na dítě), 9. 3. byla připsána částka 15 391 Kč (přís. na byd., přísp. na dítě a rod. přísp.), 11. 4. pak byla připsána částka 15 391 Kč (přís. na byd., přísp. na dítě a rod. přísp.), 9. 5. byla připsána platba 9 530 Kč (rod. přísp.), dne 18. 5. pak byla připsána částka 3 166 Kč (přísp. na bydl.), dále jsou pravidelně připisovány platby od odesílatele , jméno FO, , např. 14. 2. částka 3 000 Kč, 14. 3. částka 2 000 Kč, 5. 4. částka 2 000 Kč, 19. 5. částka 2 500 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu za uvedené období činil 7 864 Kč. Další platby, zejména výdajové nebylo možné blíže identifikovat, neboť nebyla zřejmá pravidelnost ani příjemce plateb. Ze spořícího účtu č. , č. účtu, žalované za období od 1. 2. 2022 do 29. 5. 2022 bylo zjištěno, že disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 0 Kč, na účet byla vždy jednou měsíčně vložena částka 500 Kč, která byla vzápětí z účtu odebrána.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 1 497 Kč, se splatností ke každému 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 46 402,33 Kč, uhradila však pouze částku 23 958 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělila žalovaná, z údajů z výpisu z běžného účtu žalované a z jejího spořícího účtu vždy za dobu od 1. 2. 2022 do 29. 5. 2022, a dále z úvěrové zprávy a z potvrzení o prověření úvěruschopnosti.6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.8. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.10. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a