6 C 80/2024-43 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 562 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále také jen „smlouva o zápůjčce“), na základě které poskytla žalovanému stejného dne peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč zasláním na účet č. , č. účtu, . Dne , datum, pak došlo ke sjednání dodatku ke smlouvě o zápůjčce, na základě kterého byla zápůjčka navýšena o 1 000 Kč. Částka byla žalobkyní zaslána na stejný účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 712 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne 29. 12. 2022. Ke sjednání smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, , kdy k ověření totožnosti žalovaného si žalobkyně před sjednáním smlouvy o zápůjčce vyžádala sken dokladu totožnosti, a dále ověřila jeho totožnost požadavkem na zaslání bezhotovostní korunové platby z účtu žalovaného. Žalovaný následně podepsal smlouvu elektronicky pomocí PINu zaslaného žalobkyní na jim uvedené telefonní číslo. Před sjednáním smlouvy si žalobkyně vyžádala k prověření úvěruschopnosti žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních a majetkových poměrech a tyto následně ověřovala i nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o zápůjčce neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovaná částka se sestává z jistiny a dlužného poplatku ve výši 11 712 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za zaslané písemné výzvy k úhradě, které je oprávněna po žalovaném požadovat v souladu se smlouvou. Konkrétně se jedná o upomínky odeslané ve dnech 5. 1. 2023, 12. 1. 2023, 19. 1. 2023, 28. 1. 2023 a 12. 2.2023. Dále žalobkyně požadovala přiznat smluvní pokutu v celkové výši 3 350 Kč, kdy smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě a činila 0,1 % denně z dlužné částky. Požadována byla smluvní pokuta z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2022 do 30. 11. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný sjednali poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 9 000 Kč. Žalovanému měly být poskytnuty finanční prostředky na účet č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 462 Kč, a to společně s jistinou nejpozději do 29. 12. 2022. V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky a účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením.5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že vzhledem k již sjednané smlouvě o zápůjčce, kterou strany sjednaly dne , datum, , byla žalovanému navýšena bezhotovostní zápůjčka o 1 000 Kč, kdy celková poskytnutá částka činila 10 000 Kč. Navýšen byl i poplatek, a to o 250 Kč, kdy splatnost celé této částky 1 250 Kč byla stanovena na 29. 12. 2022.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 6. 2024 (č. l. 23) včetně výpisu z účtu za listopad a prosinec 2022 bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný s tím, že na tento účet byla dne , datum, připsána platba ve výši 9 000 Kč, kdy odesílatelem této platby byla žalobkyně a dne , datum, byla připsána od žalobkyně dalších 1 000 Kč. Uvedené bylo rovněž zjištěno z výpisu z účtu č. , číslo, předloženého žalobkyní v neúplné podobě.7. Z upomínky ze dne 5. 1. 2023 a 12. 1. 2023 a opakované výzvy k úhradě ze dne 19. 1. 2023, 28. 1. 2023 a 12. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů s tím, že jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla odeslána žalovanému dne 19. 10. 2023.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 29. 12. 2022. Dne 19. 1. 2023 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho.10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně nedůvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.11. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.12. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Soud rovněž poučil žalobkyni, že pokud požadovaná skutková tvrzení nedoplní a neoznačí důkazy, resp. listinné důkazy nepředloží, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci. Nato žalobkyně reagovala tak žádná další tvrzení nad rámec žaloby nehodlá doplňovat.13. Tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě ohledně posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet byla obecná, neboť žalobkyně pouze sdělila, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových poměrech a tyto informace ověřovala nahlédnutím do příslušných databází. Soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť vždy je třeba vycházet z konkrétních informací a tyto zcela individuálně vyhodnocovat, jak plyne z citované judikatury. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru a soudu následně předložit. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.14. Smlouva o zápůjčce je proto absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlo