10 C 176/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 33 396 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 27. 4. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 12 888 Kč sestávající z úroku v pevné výši 1 444 Kč, a z dohodnutého souhrnného poplatku skládajícího se z poplatku za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, z poplatku za administrativní činnost 1 394 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 27. 6. 2022. Dlužník úvěr řádně nesplácel a jedinou splátku uhradil dne 28. 4. 2021. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 14 012,93 Kč, na úroku 1 256,57 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 6 824,99 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 1 294,36 Kč, a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 2 507,15 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 15 % počítaný z dlužné jistiny od 28. 6. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny a pevně sjednaného úroku od téhož dne do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením ze dne 15. 8. 2023, do kterého zahrnul rovněž výzvu k okamžité úhradě dlužné částky.2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz výplatními páskami a pracovní smlouvou, na základě těchto listin uzavřel, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Dále smlouvou o úvěru, z níž má za prokázána tvrzení žalobce shora uvedená pokud jde o uzavření smlouvy a její parametry. Konečně pak také oznámením o postoupení pohledávky, z níž má prokázánu věcnou legitimaci žalobce a také to, že toto oznámení s výzvou k úhradě dluhu bylo předáno k poštovní přepravě ve středu 16. 8. 2023. Tato skutková zjištění potom soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.4. Předmětná smlouva byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena dne 27. 4. 2021, proto se na daný právní vztah mimo ust. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen NOZ – nový občanský zákoník, použije v době uzavření smlouvy účinná úprava zák. č. 267/2016 Sb., když věřitel (kapitálová společnost) podniká ve finančnictví, a to jeho nebankovní části; smlouvu tedy uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 odst. 1 písm. d) naposledy cit. zákona).5. Podle ust. § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 6 NOZ(1)Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.(2)Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle ust. § 547 NOZ, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle ust. § 580 odst. 1 NOZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ust. § 576 odst. 1 NOZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle ust. § 2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle ust. § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená vl. nař. č. 351/2013 Sb.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, která zbývá k úhradě poskytnuté jistiny, neboť je toho názoru, že Smlouva je neplatná, neboť obchází účel a smysl zákonné úpravy zakotvující tzv. korektiv dobrých mravů, pročež je dlužník povinen vydat dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení pouze to, co mu bylo plněno, případně též příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonné výši, je-li v prodlení. V řízení bylo prokázáno, že věřitel (kapitálová společnost podnikající v oblasti poskytování krátkodobých půjček a dlužník (v postavení spotřebitele) mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 NOZ, na základě které věřitel dlužníkovi přenechal peněžní prostředky ve shora uvedené výši 15 000 Kč a dlužník se zavázal je vrátit spolu s pevným úrokem a souhrnným poplatkem. V projednávané věci, jakož i v obdobných věcech stejného žalobce ve spojení s jeho právním předchůdcem, nelze přehlédnout jistou skutečnost, která se při množství těchto podobných projednávaných věcí stala tzv. notorietou, že úplata (cena za užívání poskytnutých peněžních prostředků), která je materiálním zdrojem generování zisku v rámci podnikatelské činnosti věřitele, není převážně představována úroky dohodnutými při poskytnutí úvěru (ty činí jen zanedbatelnou část z částky, která má být zaplacena nad rámec poskytnuté jistiny úvěru), nýbrž právě souhrnným poplatkem. A to přesto, že zde dlouhodobě panuje shoda mezi soudní praxí a občanskoprávní teorií v tom, že takovouto úplatu (cenu, odměnu) představují při poskytování peněžitých půjček právě sjednané úroky. K těmto závěrům vede soud jednak zjištění, že výše souhrnného poplatku, jakožto souboru poplatků poplatku za určitou službu, se odvíjí pouze a výlučně od výše poskytnuté peněžní částky, nikoliv od skutečných předpokládaných nákladů na poskytnutí, administraci úvěru či realizaci inkasa (např. dle bydliště dlužníka). Není tedy pochyb o tom, že věřitel u této a všech podobných smluv se souhrnným poplatkem počítal jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Lze tak uzavřít, že v ujednání o souhrnném poplatku věřitel při sjednávání Smlouvy ve skutečnosti ukryl další složku úroků (ceny za užívání poskytnutých peněžních prostředků). Při nemožnosti poměřit přiměřenost ceny za poskytnutí peněz ve smyslu ust. § 1813 NOZ (opřeno i o judikaturu vyšších soudů, např. nález ÚS ČR ze dne 23. 4. 2014, sp.zn. III.ÚS 3725/13), zůstává možnost podrobit přezkum přiměřenosti ceny plnění, tj. úroků korektivem dobrých mravů. Tento přezkum však v projednávané věci není možný, neboť věřitelem zvolená smluvní konstrukce souhrnného poplatku (kdy není možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku) zcela eliminuje užití korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. § 547 a 580 NOZ. Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a lze tedy učinit závěr o tom, že právní úkon v podobě ujednání o souhrnném poplatku je z tohoto důvodu neplatné pro obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o adhezní (formulářovou) smlouvu, je zcela zřejmé, že ujednání o souhrnném poplatku nelze od obsahu této smlouvy oddělit (jak již rozvedeno výše), proto je nutno shora uvedenou neplatnost vztáhnout na Smlouvu jako celek. Soud je dále toho názoru, že uvedený právní úkon jako celek naplňuje rovněž znaky nepoctivého jednání, kdy se uplatní zásada, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti (ust. § 6 NOZ). Mezi účastníky tedy došlo k plnění na základě neplatné smlouvy a jsou si tak povinni vrátit vše, co si navzájem poskytli. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, co dlužník neuhradil, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik do této chvíle uhradil. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání uhrazené části dluhu tak postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Na tomto místě tedy soud vychází ze samotných tvrzení žalobce, že dlužník dosud uhradil pouze částku 1 992 Kč, k dorovnání věřitelem poskytnuté jistiny tak zbývá dlužníkovi uhradit částku 13 008 Kč. Jelikož se jedná o plnění dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení, stala se žalovaná pohledávka splatnou až na základě výzvy k její úhradě. K tomu došlo prokazatelně až doručením oznámení o postoupení pohledávky, které takovou výzvu obsahovalo, a které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v pondělí 21. 8. 2023, proto byl úrok z prodlení p