116 C 11/2024-94 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 16. července 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení původně částky 62 415 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení jako dlužného nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu s tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o nájmu bytu, na základě níž se žalovaná stala nájemkyní bytu číslo , Anonymizováno, nacházejícím se v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží rodinného domu č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku p. č. , Anonymizováno, na , adresa, . Nájemné podle dodatku číslo 3 k nájemní smlouvě ze dne , datum, s účinností ode dne , datum, činilo částku 9 610 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne 17. 11. 2023 doručila žalovaná zmocněnci pronajímatelky panu , jméno FO, výpověď z nájmu bytu ze dne 14. 11. 2023, kdy dle článku VIII odst. 1) nájemní smlouvy činí výpovědní doba 3 měsíce a počíná běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpověď z nájmu bytu tak počala běžet dne 1. 12. 2023 a uplynula dne 29. 2. 2024 a nájem předmětného bytu tedy skončil dnem 29. 2. 2024. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná nájemné ve výši 9 610 Kč naposledy uhradila dne 15. 9. 2023 a na nájemném tak za období měsíců října 2023 až února 2024 dluží částku 48 050 Kč (9 610 Kč x 5 měsíců). Spolu s nájmem byla žalovaná povinna hradit služby s nájmem souvisejících, tj. odběr elektřiny, vody a ostatních služeb, žalobkyně žalované emailem ze dne 4. 4. 2024 zaslala vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2024 s vyčíslením nedoplatku ve výši 14 365 Kč se splatností do 20 dnů od doručení. Žalovaná dlužné nájemné a nedoplatek za služby žalobkyni do dnešního dne neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu, žalobkyně se proto zaplacení těchto plnění domáhá podanou žalobou.2. Podáním ze dne 24. července 2024 žalobkyně soudu sdělila, že po podání žaloby zjistila, že nájem za měsíc říjen 2023 je již žalovanou uhrazen, a navrhla proto, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 805 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 52 805 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, přičemž soud toto podání podle jeho obsahu vyhodnotil jako částečné zpětvzetí žaloby a dne 5. srpna 2024 usnesením č. j. 116 C 11/2024-16 zastavil řízení o zaplacení částky 9 610 Kč. U ústního jednání konaného dne 29. října 2025 žalobkyně vzala podanou žalobu dále zpět o částku 9 610 Kč představující nájemné za měsíc únor 2024, a to spolu s příslušenstvím k této částce. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když žalovaná proti tomuto zpětvzetí žaloby neměla námitek. Současně přitom rozhodl, respektive řízení zastavil také co do úroku z prodlení jdoucího z částky 9 610 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení (nájemné za měsíc říjen 2023), o němž soud opomenul rozhodnout v již zmiňovaném usnesení ze dne 5. srpna 2024, č. j. 116 C 11/2024-16.3. Žalovaná proti podané žalobě namítala, že zástupci žalobkyně panu , jméno FO, v říjnu 2023 oznámila, že nájemní vztah ukončí a oba se ústně dohodli, že nájem ukončí dohodou ke dni 30. 10. 2024 s tím, že pan , jméno FO, žalované sám nabídnul, že jí k úplnému odstěhování poskytne lhůtu do 30. 11. 2023. Žalovaná se z bytu odstěhovala dne 28. 10. 2023, její přítel pak dne 30. 10. 2023. Žalovaná přitom v listopadu 2023 panu , jméno FO, odevzdala klíče od bytu a byt tak nemohla nadále užívat. Žalovaná k tomu dále uvedla, že v té době se léčila a doposud se léčí se závažným onemocněním, z toho důvodu se též přestěhovala do , město, , aby to měla blíže k lékařům. Brala a stále bere uklidňující léky, ze strany pana , jméno FO, na ni byl vyvíjen nátlak k podpisu smlouvy, kterou by uznala škodu způsobenou na vybavení bytu a zavázala se k její úhradě a čehož využil tím, že později trval na ukončení nájmu písemnou výpovědí s ukončením nájmu ve výpovědní lhůtě dle smlouvy. Toto jeho jednání proto považuje za nemravné. Nesouhlasí ani s vyúčtováním služeb a energií, které bylo vystaveno, respektive zahrnovalo i období měsíců prosince 2023 a ledna 2024, kdy už byt žalovaná neužívala, nadto v měsíci prosinci 2023 a lednu 2024 byly v bytě již prováděny opravy objednané žalobkyní, tedy toto vyúčtování v sobě zahrnovalo i energie spotřebované řemeslníky, kteří tyto opravy prováděli pro žalobkyni a taktéž namítala, že od ledna 2024 byt užívala již jiná nájemkyně, a to paní , jméno FO, . Navrhla proto žalobu zcela zamítnout.4. Soud pro provedeném dokazování vzal za prokázány následující skutečnosti.5. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě nerozporovala tvrzení žalobkyně o uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu ani o výši nájmu, tuto skutečnost proto soud považuje mezi účastnicemi za nespornou, nadto toto tvrzení je prokazováno také předloženou nájemní smlouvou a dodatkem č. 3 k ní. Soud proto předně vzal za prokázáno, že účastnice ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu, kterou žalobkyně žalované přenechala do užívání shora uvedený byt.6. Sporným tak mezi účastnicemi a stěžejním pro posouzení části uplatněného nároku, tedy požadavku na zaplacení nájemného za měsíce listopad 2023 až leden 2024, zůstává posouzení okamžiku, kdy došlo k právně relevantnímu ukončení nájemního vztahu a posouzení dalších okolností, které by měly vliv na případné plnění z této smlouvy, i pokud by nájem trval v průběhu těchto měsíců.7. Žalovaná tvrdila, že nájemní poměr byl ukončen dohodou obou účastnic, a to již ke dni 31. 10. 2023 a byt vyklizený předala včetně klíčů nejpozději ke konci listopadu 2023 zástupci žalobkyně panu , jméno FO, a od té doby neměla možnost byt fakticky užívat. Tato dohoda měla být uzavřena jen ústně a žalovaná toto své tvrzení prokazovala pouze svou účastnickou výpovědí. Z výpovědi svědka , jméno FO, se však podává, že tento návrh žalované na ukončení nájemního poměru ke konci října, potažmo ani ke konci měsíce listopadu nepřijal, respektive trval na ukončení nájmu výpovědí podanou ze strany žalované s následným během výpovědních lhůt. Tyto důkazy si protiřečí a jen na základě účastnické výpovědi žalované proto nelze učinit dostatečně důkazně podepřený závěr o tom, že obě strany, tedy alespoň ústní formou (ač formálně nedostatečnou), projevili alespoň takto svou souhlasnou vůli k předčasnému ukončení nájmu dohodou (což by mohlo mít vliv na posouzení nároku z hlediska dobrých mravů při nedodržení již daného příslibu ukončit nájemní poměr dohodou). Pak ovšem i následné jednání žalované, která byt opustila a zanechala své sousedce paní , jméno FO, klíče od bytu, aby je předala zástupci žalobkyně panu , jméno FO, , nelze zhodnotit jinak, než jako její spontánní jednostrannou akci, kdy ze své svobodné vůle se rozhodla byt fakticky již dále neužívat. To je však právně irelevantní, neboť žádný z typů smluv, kterou se přenechává druhému věc nebo právo, nevyžaduje jako podmínku pro protiplnění druhé strany faktickou konzumaci tohoto práva oprávněným ze smlouvy, ale postačuje pouze předání věci a umožnění jejího nerušeného užívání. Je pak čistě věcí nájemce, zda tohoto svého práva skutečně využije či nikoliv (jedná se o právo, nikoliv o povinnost); na povinnost k placení nájemného to však nemá vliv. Zajisté není žádných pochyb o tom, že nájemce je povinen pronajímateli platit nájemné i po dobu, kdy se z bytu vzdálil, a to i na delší dobu, např. z důvodu rekreace, hospitalizace, nebo že žije na dvou či více místech současně (například pracuje v zahraničí a domů se vrací pouze občas, třeba i u sezónních prací). Tedy jinými slovy, tak jako vlastník své užívací právo (ius utendi) jako součást jeho vlastnického práva jej nemusí fakticky vykonávat (věc nepoužívá), tak ani další osoba, které toto své právo přenechal (čímž se jeho faktického výkonu vzdal), jej samozřejmě také nemusí využívat (fakticky konzumovat). Nebyl tedy v řízení prokázán žádný právně relevantní důvod ukončení nájemního poměru mezi účastnicemi než podání písemné výpovědi z nájmu bytu, což ostatně ani žalobkyně nerozporovala, respektive na tomto tvrzení dokonce sama žalobu vystavěla.8. Se shora uvedeným úzce souvisí další tvrzení žalované, resp. námitka, že na ní byl vyvíjen ze strany zástupce žalobkyně pana , jméno FO, nátlak, respektive že využil jejího nepříznivého zdravotního stavu. Ve vztahu k ukončení nájemního poměru však zde soud žádnou takovou skutečnost neshledal, když to byla právě žalovaná, kdo měl zájem na ukončení nájmu, a nic jí nebránilo, aby výpovědí tento nájemní poměr ukončila, což také učinila. Žalovaná dokonce měla zájem na dřívějším ukončení nájmu, dá se proto hovořit o tom, že jistou formu nátlaku (jako požadavku) vytvářela v tomto směru žalovaná, nicméně znovu je třeba zopakovat, že druhá strana neměla žádnou povinnost tento její požadavek přijmout. Toto tvrzení zde proto n