Žalobou podanou dne 25.2.2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 31.000,-Kč představující náklady upomínání 1.000,-Kč a dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne 25.2.2025 s tím, že žalobce (dále jen věřitel) poskytl žalovanému (dále jen dlužník) částku 30.000,-Kč a dlužník se zavázal věřiteli splácet nejprve úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 6.000,-Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. To však neplnil, proto věřitel úvěr zesplatnil a požaduje neuhrazenou jistinu 30.000,-Kč a náklady upomínání 1.000,-Kč. Úroky nikoliv. Ke dni podání žaloby dlužník uhradil celkem 12.000,-Kč.Soud provedl důkaz smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , z níž má za prokázáno, že dlužník měl nejprve 12 měsíčními splátkami s účinností od 15.3.2024 hradit smlouvou sjednaný úrok s tím, že až s poslední takovouto splátkou byla splatná též jistina 30.000,-Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne 26.2.2025 žalovaný od žalobce na bankovní účet obdržel částku 30.000,-Kč pod VS , var. symbol, .Podle zák.č. 267/2016 Sb.,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalovanému skutečně vyplatil na bankovní účet. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 30.000,-Kč, z níž bylo dle tvrzení žalobce dosud uhrazeno 12.000,-Kč. Zbývající částku 1.000,-Kč, ovšem ani úroky, které bude pravděpodobně žalobce požadovat v jiném, odděleném soudním řízení, již však nejsou (nebudou) žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce netvrdil, natož pak prokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Z obsahu spisu, zejména pak z předmětné úvěrové smlouvy nikterak nevyplývá, že věřitel v rámci posuzování úvěruschopnosti dlužníka pracoval s konkrétními informacemi (příjmy, výdaje, poměry bydlení, osobní a rodinné poměry). V této souvislosti soud podotýká, že výše poslední měsíční splátky činila nejméně 36.000,-Kč. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 30.000,-Kč, kterou v rozsahu 18.000,-Kč nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.V souladu s ust. §142 odst.1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (16%), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 582,-Kč, a to z částky 3.640,-Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.240,-Kč (Sazebník poplatků zák.č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 2.100,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden náleží 700,-Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 300,-Kč, když za jeden náleží 100,-Kč. K aplikaci ust. §14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.