Žalobou podanou dne 6.2.2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30.000,-Kč představující dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne 25.2.2025 s tím, že žalobce (dále jen věřitel) poskytl žalovanému (dále jen dlužník) částku 30.000,-Kč a dlužník se zavázal věřiteli splácet nejprve úroky z úvěru v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 4.500,-Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. To však neplnil, proto věřitel úvěr zesplatnil a požaduje pouze neuhrazenou jistinu 30.000,-Kč. Ke dni podání žaloby dlužník uhradil celkem 18.000,-Kč.2. Soud provedl důkaz návrhem smíru ze strany žalobce ze dne 29.4.2026. Ve zbytku učinil žalovaný nespornými veškerá tvrzení žalobce včetně tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti s tím, že žalobce vycházel z jím udaných měsíčních příjmů ve výši 30.000,-Kč. Doplnil i to, co žalobce zamlčel, a sice, že splátek úroků mělo být celkem 12 a s poslední splátkou měla být uhrazena naráz též celá jistina. V návrhu smíru žalobce požadoval zaplatit nedoplatek jistiny ve výši 12.000,-Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,-Kč vždy k 25. dni v měsíci.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, uvedl, že je ochoten uhradit zůstatek nesplacené jistiny ve výši 18.000,-Kč, ovšem smlouvu jako takovou považuje za neplatnou z důvodu lichvy. Návrh smíru nepodepsal, neboť odmítl smírem potvrdit, že řádně neplnil smlouvu a úvěr byl důvodně a oprávněně zesplatněn, což žalobce do textu smíru zahrnul.4. Podle zák.č. 267/2016 Sb.,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalovanému skutečně poskytl. Nesporným je totiž pouze to, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 30.000,-Kč, z níž bylo uhrazeno 18.000,-Kč (potvrdil sám žalobce v návrhu smíru). Smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce nedostatečně vyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet. Pakliže poslední splátka činila 34.500,-Kč (vyplývá z obsahu smlouvy), nemohl dlužník tuto splátku ze svého měsíčního příjmu ve výši 30.000,-Kč uhradit zcela a včas. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku, přičemž o splátkách soud rozhodl v souladu s ust. §160 odst.1 o.s.ř. a také s ohledem na to, že žalobce s takovou výší a četností splátek souhlasil. V souladu s ust. §87 odst.1 potom byla splatnost stanovena v návaznosti na právní moc rozsudku.6. V souladu s ust. §142 odst.1 a 2 o.s.ř. potom bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšný žalovaný tuto náhradu nepožadoval.