Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 5. 2026 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky celkem 36 320 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 5. 2024 smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 10. 9. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru dne 11. 9. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i výzvou před podáním žaloby, která byla zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána dne 31. 10. 2025. Žalovaný nezaplatil ničeho. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích rejstříku ISIR, CEE, CRKI, BRKI, žalovaný jí poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Předmětem návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč, z nesplaceného smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 10. 9. 2024, dále ze zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 8 320 Kč, a to dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy, smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal dne 10. 9. 2024. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za dobu od data prodlení do data odeslání předžalobní výzvy 31. 10. 2025, kapitalizovaná výše smluvní pokuty 8 320 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali (zástupkyně žalobkyně svou neúčast omluvila), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz listinami (žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecnými obchodními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě, zesplatněním úvěru ze dne 10. 9. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě, podacím lístkem) a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se dne 11. 5. 2024 prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 30 000 Kč převodem na bankovní účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úvěrujícímu úroky, to vše na základě smlouvy a podmínek v ní stanovených. Smluvní strany si sjednaly, že úrok bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Bylo sjednáno, že smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Dále bylo sjednáno, že úvěrovaný splácí každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5529,83 %. Dle čl. VI. smlouvy je úvěrující povinen plnění na tuto smlouvu platit řádně a včas. Úvěrující a úvěrovaný se dohodli, že v případě prodlení úvěrovaného po dobu 2 kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh (to je nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení dle čl. IV., bod 4.2. smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, tuto částku mu zaslala převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 11. 5. 2024. Žalovaný v žádosti o úvěr sdělil právní předchůdkyni žalobkyně své rodné číslo, číslo občanského průkazu a datum platnosti, e-mailovou adresu, telefonní číslo. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je vdovec, důchodce, s měsíčním příjmem 22 347 Kč, uvedl měsíční výdaje 4 860 Kč, dále uvedl, že nemá žádné exekuce, není v insolvenci, způsob bydlení - jiné. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl proto právní předchůdkyní žalobkyně upomínán. V upomínce ze dne 10. 9. 2024 byl informován o tom, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo v souladu se smluvními ujednáními dne 10. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně v tomto dopise žalovanému sdělovala, že celková dlužná částka ke dni 10. 9. 2024 činí 57 842,16 Kč a vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 na žalobkyni (viz připojený seznam postoupených pohledávek). Původní věřitelka žalovanému postoupení pohledávky oznámila podáním ze dne 29. 10. 2025. Doporučeně zaslanou předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2025 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě celkového dluhu z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a dosud vzniklých nákladů právního zastoupení, vše v předžalobní výzvě vyčíslila, a to do 3 dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.4. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky domáhala zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, ničím nebylo zpochybněno tvrzení žalobkyně, že z této částky žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak žalobkyni dosud dluží částku 20 000 Kč. Zbývající částka, jejíž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, není žádána po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Nebylo ověřeno, jaké měl žalovaný příjmy ani jaké byly jeho výdaje. V žalobě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně provedla lustraci v rejstřících, jak je rozepsáno v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku, dále že žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listiny, nic z toho předloženo nebylo. V listině „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ je sice uvedeno, jaké příjmy a výdaje deklaroval žalovaný (podrobně bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku), toto však není ničím ověřeno. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně (její právní předchůdkyně) zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy jsou si účastníci povinni vrátit to, co plnili. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž nebylo ničím zpochybněno, že z této částky žalovaný žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky dosud dluží 20 000 Kč. Žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 20 000 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka, nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti dlužné jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu najednou ve splatnosti určené do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku soud žalobu zamítnul. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení včetně toho, že se jedná o hmotněprávní stanovení splatnosti pohledávky ze spotřebitelského úvěru soudem, v důsledku čehož ještě ani nenastalo prodlení žalovaného, a proto i žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z dosud nevrácené jistiny bylo nutno zamítnout.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny 20 000 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 8 320 Kč, což je požadovaná smluvní pokuta. Částka 8 000 Kč jsou kapitalizované smluvní úroky, soud v souladu s ustanovením § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, vychází z tarifní hodnoty 28 320 Kč, když při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok, což není tento případ. Žalobkyně tak měla úspěch co do 70,6 % z uplatněného nároku (co do částky 20 000 Kč) a neúspěch co do 29,4 % z uplatněného nároku (co do částky 8 320 Kč). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41,2 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 416 Kč (soudní poplatek z částky 28 320 Kč, § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, položka 2, bod 2 Sazebníku soudních poplatků) a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč. Odměna advokátky za 3 úkony právní služby, a to převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, po 400 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, což je v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak vyplývá z informačního systému ISAS). Náklady řízení celkem činí 2 916 Kč, z této částky náleží žalobkyni 41,2 %, to je 1 201 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení advokátce (zástupkyni žalobkyně).10. Co se týká soudního poplatku, tento byl zaplacen ve výši 1 453 Kč, základem soudního poplatku je v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích částka 28 320 Kč, zbytek je příslušenství. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, takže výše soudního poplatku dle položky 2, bod 2., položky 1, bod 1. písm. a) činí 1 416 Kč, přeplatek 37 Kč se nevrací (v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).