16 C 205/2025-50 – Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 950 Kč spolu s úrokem v částce 2 267,57 Kč a dále s úrokem ve výši 17,9 % ročně jdoucím z částky 11 550 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce 930,84 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 11 950 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva číslo , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr (povolené přečerpání osobního účtu) s úvěrovým limitem 10 000 Kč, kdy nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, které žalovaná obdržela před uzavřením smlouvy a svým podpisem stvrdila, že byla s obchodními podmínkami seznámena a srozuměna. Dále žalobkyně uvedla, že na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut na bankovním účtu číslo , hodnota, kontokorentní úvěr, prostřednictvím kterého bylo žalované povoleno přečerpat svůj běžný účet až do úvěrového limitu, kdy v průběhu trvání smlouvy takto žalovaná čerpal celkem částku 2 293 029,01 Kč a žalobkyni zaplatila částku 2 301 638,15 Kč, přičemž bylo mezi stranami dohodnuto, že poskytnutý úvěr bude úročen sjednanou úrokovou sazbou ve výši 17,9 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, neboť úvěr nehradila v pravidelných měsíčních splátkách a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila a žalobkyni tak nadále dluží částku 11 950 Kč tvořenou dluhem na jistině ve výši 10 000 Kč a poplatky ve výši 1 950 Kč, přičemž podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení příslušenství, které je tvořeno úrokem a úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o založení postžirového účtu, červeného konta a služeb elektronického bankovnictví ze dne , datum, a žádosti o kontokorent/kreditní kartu ze dne , datum, soud vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou dne , datum, uzavřely smlouvu o vedení běžného účtu a dále dne , datum, dodatek k této smlouvě, respektive žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na tomto účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč (číslo běžného účtu , Anonymizováno, ). Žalovaná dále v žádosti o kontokorent prohlašuje, že souhlasí s Podmínkami pro Kontokorent, které jsou nedílnou součástí této žádosti a které převzala a seznámila se s nimi a bere na vědomí, že v případě, že , žalobkyně, její žádosti vyhoví a dojde k uzavření smluvního vztahu, jsou žádost a tyto podmínky součástí smlouvy. Z oznámení o poskytnutí kontokorentu k žádosti číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, soud vzal za prokázáno, že tímto dopisem žalobkyně žalované oznamuje, že na základě její žádosti ze dne , datum, jí poskytla k jejímu účtu číslo , č. účtu, kontokorent s výší úvěrového limitu 5 000 Kč. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne , datum, soud vzal za prokázáno, že žalobkyně žalované oznamuje, že vyhověla její telefonické žádosti ze dne , datum, a s účinností ode dne , datum, činí výše úvěrového limitu kontokorentu k jejímu osobnímu účtu číslo , č. účtu, 10 000 Kč. Z obchodních podmínek pro povolené přečerpání běžného účtu účinných od 1. 10. 2011 dále z jejich čl. 23. písm. f) plyne, že klient (žalovaná) po celou dobu trvání úvěrového vztahu daného smlouvou, tj. až do úplného splnění všech závazků z ní vyplývajících, je povinen splatit vyčerpanou část úvěru nejméně jedenkrát v období šesti měsíců, respektive nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení; tuto povinnost považuje , žalobkyně, za splněnou, pokud je celá vyčerpaná částka úvěru splacena ke konci kteréhokoliv kalendářního dne v tomto období.5. Soud na základě shora uvedených listinných důkazů proto předně dospěl k závěru, že účastnice uzavřely ve smyslu ust. § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) v písemné formě smlouvu o běžném účtu, když banka se zavázala zřídit pro žalovanou běžný účet v určité měně, smlouvou o povoleném přečerpání k běžnému účtu uzavřenou mezi účastníky dne , datum, pak účastnice tento účet zřídili jako tzv. „kontokorentní“ ve smyslu ustanovení § 711 obchodního zákoníku, tedy žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat peněžní prostředky z účtu i nad stav nekrytý zůstatkem na účtu, tedy možnost čerpat úvěr (úvěrová smlouva) ve smyslu ustanovení § 497 obchodního zákoníku. V souladu s ust. § 273 odst. 1 obch. zák. určily účastnice část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Tento jejich závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 řídí s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonem č. 513/1991 Sb., to je obchodním zákoníkem.6. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož s ohledem na přechodná ustanovení obsažená v § 164 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud otázku platnosti uzavřené smlouvy posuzoval. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované tvrdila, že deklarovaný příjem žalované činil 11 000 Kč a předpokládaná (minimální) splátka 250 Kč (5 % z limitu). Dále byla zjišťována zadluženost žalované z transakcí žalované + CBCB, a to bez negativních informací. Žalovaná proto byla žalobkyní vyhodnocena jako úvěruschopná.9. S tímto hodnocením se soud neztotožňuje, kdy má za to, že i podle předchozí právní úpravy při dodržení požadavku na posouzení schopnosti žadatele splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí je nutné, aby posuzovatel zohlednil jak příjmy, tak ale i výdajovou stránku žadatele o úvěr, neboť jedině tak je možné učinit závěr, že příjmy žadatele po odečtení jeho skutečných výdajů jsou dostačující i pro splácení poskytovaného úvěru.10. Za této situace proto smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o poskytnuti kontokorentního úvěru ze dne , datum, byla žalované poskytnuta celkem částka 2 293 029,01 Kč a žalovaná žalobkyni na tento poskytnutý úvěr již zaplatila celkovou částku 2 301 638,15 Kč, tedy více, než jí bylo ze strany žalobkyně poskytnuto, pak zde neexistuje žádná pohledávka žalobkyně vůči žalované a žalobu proto nezbylo, než zamítnout, přičemž za této situace je pak již nadbytečné zabývat se čímkoliv dalším, co bylo v řízení případně žalobkyní dále tvrzeno a prokazováno.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšné žalované v řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.