26 C 52/2023-334 – Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení náhrady újmy na zdraví, která jí měla vzniknout v důsledku pracovních úrazů utrpěných v průběhu pracovního poměru u žalované. Uvedla, že byla u žalované zaměstnána jako , Anonymizováno, a při výkonu práce utrpěla dne , datum, pracovní úraz spočívající v napadení pacientem a dále dne , datum, další pracovní úraz při manipulaci s pacientem, přičemž v důsledku těchto událostí došlo k poškození jejího zdraví.2. Žalobkyně tvrdila, že následky těchto úrazů se neomezily pouze na poškození fyzického zdraví, které bylo ze strany žalované odškodněno, ale že u ní došlo rovněž ke vzniku psychické újmy, která se projevila s určitým časovým odstupem a měla za následek rozvoj duševního onemocnění. Toto onemocnění vedlo mimo jiné k její pracovní neschopnosti, ke snížení její pracovní schopnosti i k omezení v jejím osobním a společenském životě.3. Z uvedeného důvodu se žalobkyně domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, , dále náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od prosince , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, a současně náhrady nemajetkové újmy ve formě bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, vše spolu s příslušenstvím.4. V průběhu řízení žalobkyně po vypracování revizního znaleckého posudku svůj žalobní návrh částečně omezila, když setrvala na nároku na bolestné ve výši 37 500 Kč a na nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč, zatímco ve zbytku byla žaloba vzata zpět.5. Žalovaná ve svých vyjádřeních k žalobě nárok žalobkyně od počátku neuznávala a navrhovala jeho zamítnutí. Svou obranu soustředila především na zpochybnění příčinné souvislosti mezi tvrzenými pracovními úrazy a vznikem psychického onemocnění žalobkyně. Poukazovala na to, že žalobkyně byla pro poruchu přizpůsobení psychiatricky léčena již v minulosti, konkrétně v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , a že znalecké závěry tuto skutečnost nedostatečně zohledňují. Podle žalované nelze bez dalšího uzavřít, že pracovní úrazy představují rozhodující příčinu psychického stavu žalobkyně, zejména pokud se obdobné obtíže vyskytly již v minulosti. Dále namítala, že znalecký posudek se nevypořádává dostatečně s vlivem dalších stresových faktorů, které na žalobkyni působily, jako jsou okolnosti rodinné, ekonomické či pracovní, a že bez jejich přesného rozlišení nelze učinit závěr o rozhodující příčině vzniku újmy. Z těchto důvodů žalovaná považovala znalecký posudek za neúplný a vnitřně rozporný a dovozovala, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence příčinné souvislosti.6. Vedlejší účastník vystupoval v řízení na straně žalované a rovněž navrhoval zamítnutí žaloby. V procesních podáních zdůrazňoval potřebu doplnění dokazování, zejména výslechem revizního znaleckého ústavu, přičemž současně zpochybňoval závěry znaleckých posudků v tom směru, že neodrážejí dostatečně vliv dalších nepříznivých faktorů působících na psychický stav žalobkyně. Vedlejší účastník rovněž poukazoval na to, že jednotlivé nároky žalobkyně je třeba posuzovat samostatně a že nejen otázka příčinné souvislosti, ale i samotná výše uplatněných nároků není dostatečně podložena provedeným dokazováním.7. Ve svých podáních vedlejší účastník současně uplatnil námitku promlčení ve vztahu k nároku na bolestné, když uváděl, že tento nárok bylo možné uplatnit již krátce po vzniku újmy, resp. nejpozději poté, co žalobkyně absolvovala psychiatrické vyšetření dne , datum, , při němž mělo dojít ke zjištění psychického poškození. S ohledem na to, že žaloba byla podána až v březnu 2023, považoval tento nárok za uplatněný po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.8. U ústního jednání účastníci řízení s odkazem na svá písemná podání, setrvali na svých stanoviscích. Soud následně provedl dokazování listinami, které byly při jednání čteny a jejichž pravost ani správnost účastníci nezpochybnili. Jednalo se zejména o mzdové listy žalobkyně u jejího původního zaměstnavatele i u zaměstnavatele , právnická osoba, ., potvrzení o zaměstnání, doklady o ukončení pracovního poměru, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, sdělení orgánů sociálního zabezpečení o vyplacených dávkách a přiznání invalidního důchodu, jakož i o řadu lékařských zpráv dokumentujících zdravotní stav žalobkyně v době po pracovních úrazech. Dále byly provedeny listiny vztahující se k samotným pracovním úrazům, zejména záznam o úrazu a související dokumentace, jakož i korespondence mezi žalobkyní a žalovanou ohledně uplatnění nároku na náhradu újmy.9. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně skutečně utrpěla dne , datum, a dne , datum, pracovní úrazy, jejichž existence a základní průběh nebyly mezi účastníky sporné. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně byla po těchto úrazech opakovaně v pracovní neschopnosti a byly jí vypláceny dávky nemocenského pojištění, přičemž následně jí byl přiznán invalidní důchod. Současně bylo zjištěno, jaký byl její výdělek před vznikem škody a jaké příjmy dosahovala po skončení pracovní neschopnosti, včetně mzdy dosažené u zaměstnavatele , právnická osoba, . v období od prosince , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, .10. Listinné důkazy rovněž dokládají průběh a vývoj zdravotního stavu žalobkyně, včetně její psychiatrické léčby, přičemž z nich vyplývá, že psychické obtíže žalobkyně byly zachyceny a léčeny s určitým časovým odstupem po pracovních úrazech.11. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byl sporný zejména závěr o existenci příčinné souvislosti mezi pracovními úrazy a vznikem psychického onemocnění žalobkyně, přistoupil soud k provedení důkazu znaleckými posudky. Nejprve byl vypracován znalecký posudek z oboru psychiatrie a následně znalecký posudek z oboru pracovního lékařství, které byly při jednání dne , datum, provedeny jako důkaz jejich čtením a výslechem znalců.12. Znalec z oboru psychiatrie dospěl k závěru, že žalobkyně trpí duševní poruchou v příčinné souvislosti s pracovními úrazy, přičemž za významnější označil první z těchto úrazů, zatímco druhý úraz hodnotil jako faktor zesilující již vzniklé trauma. Naproti tomu znalec z oboru pracovního lékařství existenci této příčinné souvislosti zpochybnil a poukazoval mimo jiné na předchozí psychiatrickou anamnézu žalobkyně.13. Za této situace soud k objasnění rozporů mezi znaleckými závěry zadal vypracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem , adresa, . Tento posudek byl v řízení rovněž proveden jako důkaz a jeho závěry byly potvrzeny při výslechu předsedy znalecké komise při jednání dne , datum, .14. Znalec při tomto výslechu setrval na závěru, že pracovní úrazy žalobkyně představují rozhodující příčinu vzniku její duševní poruchy, přičemž připustil, že se na jejím vzniku podílely i další faktory, ty však označil za méně významné a časově následné. Současně uvedl, že bez těchto úrazů by se porucha pravděpodobně neprojevila, případně by vznikla později nebo v mírnější formě.15. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o. s. ř., přičemž vycházel zejména ze znaleckých posudků z oboru psychiatrie a pracovního lékařství a z revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem , adresa, .16. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně utrpěla v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pracovní úrazy, a že u ní následně došlo k rozvoji psychických obtíží. Spornou otázkou však bylo, zda mezi těmito úrazy a vznikem jejího psychického onemocnění existuje příčinná souvislost, a dále zda jsou tyto úrazy příčinou rozhodující.17. Znalecký posudek z oboru psychiatrie dospěl k závěru, že žalobkyně trpí duševní poruchou typu poruchy přizpůsobení, přičemž příčinnou souvislost mezi touto poruchou a pracovními úrazy shledal, a to s tím, že první úraz představuje příčinu hlavní, zatímco druhý úraz působil jako faktor zesilující a stabilizující již vzniklé trauma.18. Například oproti tomu znalecký posudek z oboru pracovního lékařství existenci této příčinné souvislosti zpochybnil a poukazoval zejména na skutečnost, že žalobkyně byla v minulosti psychiatricky léčena, a dále na to, že předmětné pracovní úrazy nebyly z hlediska fyzického poškození závažné a nemohly samy o sobě vést ke vzniku dlouhodobého psychického onemocnění.19. Soud se s tímto rozporem mezi jednotlivými znaleckými závěry neztotožnil a nepřisvědčil bez dalšího ani jednomu z nich. Za rozhodující považoval revizní znalecký posudek znaleckého ústavu, který byl zpracován za účelem odstranění těchto rozporů.20. Revizní znalecký posudek byl podán znaleckým ústavem jako kolektivním orgánem s vyšší mírou odborné autority a zabýval se komplexně jak otázkou psychiatrického onemocnění žalobkyně, tak i vlivem jednotlivých pracovních úrazů a dalších stresových faktorů. Jeho závěry soud považuje za přesvědčivé, logické a odpovídající obsahu provedených důkazů. Tyto závěry byly nadto potvrzeny při výslechu předsedy znalecké komise při jednání dne , dat