19 C 119/2021-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 012,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že: „ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] („ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 8. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 012,40 Kč, který byl splatný dne 27. 8. 2019. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 4 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 27. 8. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 7. 8. 2019 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí:„ Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.:„ …podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód [anonymizováno]), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Dále žalobce sděluje, že dle článku XV. odst. 3 smlouvy o úvěru má úvěrující právo klientovi, který plní své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem nehradil řádně, když k datu splatnosti a rovněž ani k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Proto žalobce požaduje výši poplatku za poskytnutí„ před slevou“. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2019 -08-07. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným v celé výši uhrazen. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2. 2. 2021“ 2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání konanému dne 7. 10. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl v řízení následující důkazy: -) Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 7. 8. 2019, -) Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, -) Potvrzení o platbě ze dne 7. 8. 2019 (4 000 Kč), -) Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, včetně příloh, -) Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, včetně poštovního podacího lístku ze dne 2. 2. 2021, -) Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, včetně poštovního podacího lístku ze dne 2. 2. 2021, -) Sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 7. 8. 2019 soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a na straně úvěrované [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 152,40 Kč (po slevě) / 3 012,40 Kč (před slevou). Celková částka k úhradě činila 5 240,07 Kč (po slevě) / 7 100,07 Kč (před slevou). Datum poskytnutí úvěru bylo 7. 8. 2019 a splatnost úvěru byla stanovena dne 27. 8. 2019 Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 7. 8. 2019 Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného, je vytištěno jméno„ [celé jméno žalovaného]“ a pod ním SMS kód: [anonymizováno]. Ze Sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2021 se podává, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný, přičemž dne 8. 8. 2019 je na tento účet evidována příchozí platba od předchůdce žalobkyně ve výši 4 000 Kč. Z Výzvy k úhradě ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 19 019,11 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Z poštovního podacího lístku ze dne 2. 2. 2021 se podává, že tato výzva byla žalované straně odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2021 postoupení pohledávky na žalobkyni, které bylo odesláno žalovanému společně s předžalobní výzvou téhož dne. 6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou stranou soud právně kvalifikuje podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění (dále také jen ZoSÚ). 7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku pos