27 C 230/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 020 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému [částka], což se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit, ale do podání žaloby tak neučinil (svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku 4 000 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni ani žalobkyni nevrátil; právní předchůdkyně žalobkyně svůj nárok převedla na žalobkyni. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako SMLOUVA O ZÁPŮJČCE, avšak tato nebyla opatřena podpisem žalovaného či prostředkem způsobilým podpis nahradit. Z této listiny ani nebylo prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek ust. § 562 odst. 1 o. z. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] bez prokázaného právního důvodu převodem na jeho bankovní účet částku [částka]. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný doposud žalobkyni na svůj dluh neuhradil [anonymizováno], soud žalobě vyhověl ohledně částky 4 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky (výrok I.); právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky, v němž jej vyzvala k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného [datum], proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Co do částky 1 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] pak soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy mezi účastníky žalobkyni nemohlo vzniknout právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku, když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 7 367,10 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 4 275,20 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 3 091,90 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 58 % a neúspěch 42 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 16 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč pak náleží žalobkyni 16 %, což představuje částka 238,24 Kč. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.