27 C 244/2021-21 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 9 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně – společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] – a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem [částka], avšak tak v dohodnuté lhůtě do [datum] neučinil. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostním převodem na jeho účet částku 8 000 Kč, kterou žalovaný této společnosti ani žalobkyni nevrátil; žalobkyně žalovaného dne [datum] vyzvala k vydání této částky nejpozději do tří dnů. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně (aktivní legitimace žalobkyně se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako SMLOUVA O ZÁPŮJČCE, avšak tato nebyla opatřena podpisem žalovaného či prostředkem způsobilým podpis nahradit. Z této listiny ani nebylo prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 5. 2016 bez prokázaného právního důvodu převodem na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný doposud žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 8 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky (výrok I.); žalobkyně odeslala žalovanému dne 2. 2. 2021 předžalobní upomínku, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 5. 2. 2021, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení nejpozději do 8. 2. 2021, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 9. 2. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Co do částky 1 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 16. 6. 2016 do 8. 2. 2021 pak soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy mezi účastníky žalobkyni nemohlo vzniknout právo na zaplacení poplatku a v době od 16. 6. 2016 do 8. 2. 2021 žalovaný nebyl v prodlení s vrácením jakékoliv částky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 14 325,30 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 8 550,40 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 5 774,90 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 59,7 % a neúspěch 40,3 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 19,4 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 900 Kč) odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč pak náleží žalobkyni 19,4 %, což představuje částka 288,87 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.