38 C 142/2021-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 24. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 431 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 5. 2020 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 27. 5. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 251 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 26. 6. 2020, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost [anonymizována dvě slova] má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek Žalobkyně byla neprodleně po potvrzení Žalovaným Žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru, a Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy), písemné výzvy odeslány dne: 3. 7. 2020, 10. 7. 2020, 17. 7. 2020, 26. 7. 2020, 10. 8. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 7. 12. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný označený svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč nejpozději do 26. 6. 2020. Klient se v případě svého prodlení zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 27. 5. 2020 se podává, že předmětem je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč, mimo již poskytnutých 7 500 Kč, celková částka tak činí 10 000 Kč a celkový poplatek 3 251 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet číslo [bankovní účet] dne 27. 5. 2020 částku 2 500 Kč, 3 000 Kč, 4 500 Kč a přijala z totožného účtu 1 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 22. 10. 2021 se podává, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný a ve prospěch účtu byla od žalobkyně dne 27. 5. 2020 poukázána částka celkem 10 000 Kč. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 3. 7. 2020, 10. 7. 2020, 17. 7. 2020, 26. 7. 2020, 10. 8. 2020 listiny označené jako Upomínka/Opakov výzva k úhradě, v nichž žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalovaného. Z Výzvy k úhradě ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 18 868 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla dne 17. 6. 2021 žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. 5. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 6. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a