119 C 63/2020-79 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalované žalobou domáhala zaplacení částky 69 217 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2019 (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně žalované poskytla na základě této Smlouvy částku 50 000 Kč s efektivní úrokovou sazbu 151,58 % ročně, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Byť žalobkyně žalované povolila odklad splátek v období od 20. 11. 2019 do 19. 12. 2019, žalovaná se přesto dostala se splácením úvěru do prodlení. Žalovaná před zesplatněním úvěru splatila pouze částku 4 098 Kč dne 29. 7. 2019, částku 4 098 Kč dne 28. 8. 2019, částku 4 098 Kč dne 18. 9. 2019 a částku 4 098 Kč dne 17. 12. 2019. Dne 23. 2. 2020 došlo v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celého úvěru, když se žalovaná se splátkou č. 6 dostala do prodlení v délce 65 dnů. V den zesplatnění byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit částku 61 381,40 Kč skládající se z dosud nezaplacené jistiny a dosavadních nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru. Jelikož po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě dne 29. 4. 2020 částku 4 100 Kč a dne 30. 7. 2020 částku 4 100 Kč, žalobkyně v žalobě požadovala uhradit následující: a) dlužnou jistinu úvěru ve výši 53 181,40 Kč (tj. zbývající dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění ve výši 49 539,07 Kč plus zbývající úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 11 842,33 Kč mínus splátka ze dne 29. 4. 2020 ve výši 4 100 Kč mínus splátka ze dne 30. 7. 2020 ve výši 4 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 478 Kč od 25. 2. 2020 (tj. druhý následující den po zesplatnění) do 29. 4. 2020 ve výši 1 128,50 Kč, z částky 59 378 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 ve výši 1 517,44 Kč a z částky 55 278 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení od 25. 2. 2020 do 29. 4. 2020 z částky 61 381,40 Kč ve výši 3 989,70 Kč, od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 pak z částky 57 281,40 Kč (se zohledněním zaplacení částky 4 100 Kč dne 29. 4. 2020) ve výši 5 269,76 Kč a od 31. 7. 2020 do dne vyhotovení žaloby pak ze zbylé částky 53 181,40 Kč (se zohledněním zaplacení částky 4 100 Kč ze dne 30. 7. 2020) ve výši 4 679,84 Kč, tj. celkově na této smluvní pokutě částku 13 939,30 Kč, c) nominální úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, avšak maximálně do výše 236 044 Kč, d) smluvní pokutu v důsledku prodlení splácení se splátku č. 4, 6 a 7 v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím (499 Kč za prodlení s každou dílčí splátkou o délce 30 dnů), e) náhradu nákladů v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím (200 Kč za prodlení s každou dílčí splátkou o délce 15 dnů). 2. Žalovaná souhlasila, že dne 12. 6. 2019 sice uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, ta je však neplatná pro lichvu dle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Žalovaná uvedla, že úroková sazba ve výši 151,58 % ročně několikanásobně převyšovala v roce 2009 průměrnou výši úroků 6,51 % ročně. Žalobkyně při uzavření Smlouvy zneužila tísně a neznalosti žalované jako spotřebitelky v oblasti uzavírání úvěrů a ta neměla k dispozici dostatek časového prostoru k prostudování smluvní dokumentace. Uzavřená Smlouva je absolutně neplatná také z toho důvodu, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, když ta byla již před uzavřením smlouvy exekučně postihována. Sama žalobkyně také tvrdí, že byla žalovaná zařazena do rizikové kategorie I tzv. scoringu. Žalobou uplatňovaný nárok žalobkyně je proto v rozsahu převyšující poskytnutou částku 50 000 Kč neoprávněný, přičemž podotýká, že z poskytnutých finančních prostředků již žalovaná uhradila 24 592 Kč, které je nutno započíst na jistinu ve výši 50 000 Kč. Zbylou částku ve výši 25 408 Kč je žalovaná schopna v měsíčních splátkách po 1 000 – 1 500 Kč uhradit, když momentálně jsou proti ní vedena dvě exekuční řízení, co do částek 260 699,20 Kč a 9 028,53 Kč. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 3. Žalobkyně ve své replice ze dne 5. 2. 2021 odmítla, že by nedodržela zákonem uložené povinnosti k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná podepsala předložené předsmluvní informace a tím stvrdila seznámení se se všemi zákonem vyžadovanými informacemi, které jí žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla. Dále žalobkyně popírala, že by nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když žalobkyně v tomto vycházela z dokladů o příjmech a hodnocení žalované, jehož výsledkem bylo zjištění volných zdrojů ke splácení ve výši 11 590 Kč, výpisů databází NRKI a SOLUS (negativní výsledek lustrace) a prohlášení dlužníka. Žalovaná nebyla před uzavřením smlouvy v evidenci insolvenčního rejstříku, neměla u žalobkyně jiné nesplacené dluhy a doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Příjem žalované byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásky za květen 2019, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V otázce výdajů žalované žalobkyně vycházela především ze sdělení žalované. Pokud sama žalovaná zatajila nebo zkreslila výdaje, které žalobkyně nemohla ověřit, nemůže posouzení úvěruschopnosti žalované na základě těchto podkladů být považováno za nedostatečné. Výši úrokové sazby žalobkyně považuje za přiměřenou, když poukazuje na to, že efektivní úroková sazba v sjednané výši 151,58 % ročně odpovídá nominální úrokové sazbě 95,9 % ročně, která bývá obvykle zahrnuta v úvěrových smlouvách jiných institucí. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, u kterých je vyšší úroková sazba oproti bankovním institucím běžná z důvodu vyššího rizika nesplacení úvěru. Pokud dle databáze ARAD České národní banky v červnu 2019 byla nejvyšší úroková sazba pro úvěry z kreditních karet 24,11 % ročně, pak nominální úroková sazba žalobkyně dosáhla pouze 3,97 násobku nejvyšší úrokové sazby poskytované v daném čase a místě bankami při poskytování úvěrů a taková sazba je pak dle judikatury ještě přiměřená s ohledem na nebankovní povahu žalobkyně. Pokud by soud přesto dospěl k závěru o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, pak žalobkyně podotýká, že z tohoto důvodu nemůže být Smlouva označena jako celek za neplatnou a soud by mohl přistoupit pouze k určení úrokové sazby v míře obvyklé v době a místě bydliště žalované při sjednání Smlouvy. K určení obvyklé úrokové míry pak nelze dle žalobkyně využít databázi ARAD, když údaje v ní vidované jsou nižší než skutečné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v ČR. Dne 5. 2. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že bere svou žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 12 097,17 Kč, co do částky 7 520,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 2. 2020 do zaplacení a co do částky ve výši 1 842,13 Kč a co do úroku, pokud byl požadován ve výši přesahující 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 45 661,09 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu žalobkyně trvala na vzneseném nároku, a to bez možnosti rozložení do splátek. 4. V reakci na učiněné částečné zpětvzetí žaloby zdejší soud výrokem I. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35, v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 až 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), řízení částečně zastavil a rozsudek v tomto rozsahu nabyl právní moci dne 30. 3. 2021. Ve zbylém rozsahu předmětu řízení Okresní soud v Ostravě podle § 153b odst. 1 o. s. ř. vyhověl žalobě výrokem II. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35. Rozsudek pro zmeškání následně k odvolání žalované Krajský soud v Ostravě ve výroku II. a III. změnil rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 15 Co 151/2021 tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. 5. Předmětem řízení zůstal následující nárok žalobkyně: a) dlužná jistina v celkové výši 47 757,69 Kč (tj. zbývající dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění ve výši 49 539,07 Kč plus zbývající úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 4 322,02 Kč plus smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč plus náhrada nákladů ve výši 600 Kč mínus splátka ze dne 29. 4. 2020 ve výši 4 100 Kč mínus splátka ze dne 30. 7. 2020 ve výši 4 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 957,69 Kč od 25. 2. 2020 do 29. 4. 2020, z částky 51 857,69 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 47 757,69 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020, z částky 45 661,09 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do výše 236 044 Kč. 6. Na základě níže uvedených důkazů soud dospěl k následujícím dílčím skutkovým zjištěním. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná dne 12. 6. 2019 uzavřela se žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet ve 48 pravidelných měsí