127 C 33/2021-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 23 110 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a smluvní pokutou ve výši 13 737,96 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 003 Kč spolu s úrokem ve výši 120,37 % ročně, počínaje od října 2018. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila v období od 11. 10. 2018 do 23. 6. 2021 dohromady 68 557 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 19. 4. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 38 726,17 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 7 x 499 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od 21. 4. 2020 do 18. 10. 2021 ve výši 13 737,96 Kč. Konečně žalobkyně požadovala (vedle úroku z prodlení) i zaplacení úroku ve výši 81,67 % ročně z původní jistiny úvěru, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, za dobu od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 129 729 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované. 4. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalobkyně navrhla u jednání vydání rozsudku pro zmeškání, soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť nárok žalobkyně je v rozporu s právními předpisy (jak je níže odůvodněno) a podle ust. § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, přičemž podle ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. 5. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 6. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru [číslo] označené datem [datum], že v této je žalovaná označena jako„ klient“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako„ poskytovatel úvěru“. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 40 000 Kč a žalovaná tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí. Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení. 7. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalované ve výši 40 000 Kč s měsíčními splátkami 3 003 Kč. 8. Z listiny označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU - OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalované na účet označený ve smlouvě 40 000 Kč. 9. Z listiny označené jako hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo: [číslo] označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: pravidelný měsíční příjem – 19 500 Kč; celkem výdaje – 5 210 Kč (z toho 3 410 Kč životní minimum a bydlení 1 800 Kč); název a adresa zaměstnavatele – [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec]; forma bydlení – vlastní. 10. Z listiny označené jako výpis záznamů z registru [příjmení], že v této jsou kolonky u jména žalované označené jako„ dlužná částka po spl.“ a„ počet dlužných splátek“ prázdné. 11. Z listiny označené jako VÝPIS Z NEBANKOVNÍHO REGISTRU KLIENTSKÝCH INFORMACÍ (NRKI), že u jména žalované je uvedeno skóre 309, což dle tabulky v druhé polovině listiny představuje tzv. kategorii I. –„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.“ 12. Z listin – výplatních listů žalované, že čistý příjem žalované z pracovního poměru u Tesco Stores ČR, a. s. dosáhl za měsíc červenec 2018 částky 20 164 Kč a za měsíc srpen 2018 19 659 Kč. 13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listinu označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 23 a násl. tohoto rozsudku). 14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku 40 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni doposud zaplatila 68 557 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 22. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá