18 C 201/2022-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Smlouva o zápůjčce je žalovanou podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 5 000 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč, když ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byly žalované zaslány písemné výzvy. Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání konanému dne [datum] se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoli byly obě řádně a včas předvolány. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalované je uveden údaj o času a [příjmení] kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč vrátí věřiteli nejpozději do [datum]. V případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle této smlouvy se klient zavázal uhradit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Klient se zároveň zavázal v případě svého prodlení nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě. 6. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet číslo [bankovní účet] dne [datum] částku 10 000 Kč. [právnická osoba] ze dne [datum] se podává, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaná, přičemž dne [datum] je na tento účet evidována příchozí platba od žalobkyně ve výši 10 000 Kč. 7. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a 7. 3. 2020 listiny označené jako Upomínka/Opakov výzva k úhradě, v nichž žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalované. 8. Z Výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 19 811 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 9. Z Nahlédnutí do Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni [datum] neměla žalovaná v centrální evidenci exekucí žádný záznam. 10. Z Výplatních listin soud zjistil, že žalovaná u svého zaměstnavatele [právnická osoba] dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu 16 288 Kč za říjen 2019 a 18 941 Kč za listopad 2019. 11. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 12. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). 18. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalované. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně dostatečně zkou