19 C 354/2021-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 499,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že: „ Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 3. 2021 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] („ [anonymizováno]), [IČO], sídlem [adresa], a mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2021. Banka uzavřela se žalovaným dne 1. 6. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 25. 12. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 19 999,10 Kč, z částky ve výši 2 733,97 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 500 Kč sestávající z poplatků. Žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 19 999,10 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 19 999,10 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. Žalobce v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.“ 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání konanému dne 13. 12. 2022 se žalobkyně, zástupce žalobkyně, opatrovník žalovaného, ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl v řízení následující důkazy: -) Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] z 1. 6. 2018, -) kopie občanského průkazu, -) Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet [právnická osoba], -) Souhrnný výpis z účtu kreditní karty za dobu od 12. 6. 2018 do 21. 12. 2020, -) Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby [právnická osoba] k 1. 4. 2018, -) Okamžité zesplatnění kreditní karty ze dne 28. 12. 2020, vč. PPA ze dne 28. 12. 2020, -) Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2021, vč. PPA ze dne 21. 4. 2021, -) Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2021, vč. PPA ze dne 27. 5. 2021, -) Předžalobní výzva k úhradě ze dne 26. 5. 2021, vč. PPA ze dne 27. 5. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu v předmětné právní věci. 6. Ze Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] z 1. 6. 2018 soud zjistil, že nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. 7. Z Transakční historie – souhrnného výpisu z účtu kreditní karty za dobu od 12. 6. 2018 do 21. 12. 2020 soud zjistil, že součet částek čerpaných žalovanou stranou činí 60 507,97 Kč. Žalovaná strana uhradila částku ve výši 37 766,72 Kč. 8. Z Výzvy k úhradě ze dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 30 828,95 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru, a to neprodleně. Z poštovního podacího archu ze dne 27. 5. 2021 se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. 9. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 3. 2021 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2021, vzal soud za prokázáno, že je žalobkyně aktivně věcně legitimována, neboť na ni byla postoupena žalovaná pohledávka (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). 10. Provedl-li soud v řízení i další důkazy, ty lze považovat za zbytné, když soud z nich nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na konečné rozhodnutí ve věci a mohly zpochybnit níže uvedený skutkový závěr. 11. K věrohodnosti provedených listinných důkazů soud uvádí, že o jejich pravosti a správnosti neměl žádné pochybnosti a žádné námitky nevznesly ani samotné strany řízení. 12. Po provedeném dokazování soud konstatoval, že nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně na úrovni odborné péče před uzavření smlouvy splnila svou povinnost a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 13. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání případných tvrzení týkajících se splnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř 14. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 15. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele