27 C 213/2022-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 33 569 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, když částku ve výši 27 5000 Kč poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet a částku ve výši 2 00 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokovým příslušenstvím vrátit, celkem částku ve výši 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž poslední splátka připadala na den [datum]. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil 3 499 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni 27. 2. 2022 zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 27 063 Kč (zesplatněná část jistiny 23 965 Kč a neuhrazené dlužné splátky ve výši 5 501 Kč), účelně vynaložené náklady ve výši 400 Kč (tj. 100 Kč za každou odeslanou upomínku), smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 2 495 Kč (tj. 5 x 499 Kč za každé prodlení se splátkou úvěru) a smluvní pokutu ve výši 1 208 Kč (tj. 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za dobu od 28. 2. 2022 do 9. 4. 2022). Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. 2. Žalobkyně podáním soudu doručeným dne [datum] vzala svou žalobu zpět co do úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 27 063 Kč za dobu od [datum]. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. v souladu s § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil. Souhlasu žalovaného se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně příloh, opatřené datem ze dne [datum], že v této je žalovaný označen jako„ zákazník“ jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP a jeho platností, adresou a číslem účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. V čestných prohlášeních žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 416 Kč, příjem domácnosti 24 716 Kč a výdaje na bydlení 10 190 Kč; dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě a splátka dalšího úvěru činí 1 045 Kč. 6. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: Ins. rejstřík zákazníka – OK, zaměstnání – VP + BÚ; příjmy zákazníka 22 400 Kč; příjmy domácnosti 24 716 Kč; výdaje spotřebitel: bydlení – nájemní 10 190 Kč, úvěry – 1 045 Kč; rozdíl – 11 165 Kč; počet vyživovaných osob – 0; počet obyvatel v obci [obec] – 287 261; normativní náklady na bydlení – 6 965 Kč; životní náklady na bydlení – 3 860 Kč; nezabavitelná částka zákazníka – 7 217 Kč; Hodnocení (scoring zákazníka) – [jméno]. 7. Z listiny označené jako Výplatní páska, že za měsíc červen 2021 žalovaný obdržel mzdu ve výši 20 140 Kč a za měsíc červenec 2021 mzdu ve výši 23 991 Kč. 8. Z Výpisu z centrální evidence exekucí, že proti žalovanému není vedeno exekuční řízení. 9. Z Výpisu z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. 10. Z listiny označené jako Bonita nová, že žalovaný uhradil celkem částku 3 499 Kč. 11. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč a téhož dne částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet]. 12. Z listiny označené jako Zesplatnění pro smlouvu [číslo] a výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vč. podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že mu poskytne částku ve výši 30 000 Kč, tak že částka 27 500 Kč byla poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného a částka 2 500 Kč poskytnuta bezhotovostním převodem na účet zprostředkovatele, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil částku 3 499 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu 15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 22. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěru