27 C 69/2022-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 33 184,75 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 19 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 59 měsíčních splátkách po 1 051 Kč, splatnost první splátky byla [datum]. Z podkladů a informací, které předala žalovaná žalobkyni, vyhodnotila žalobkyně příjmy žalované na částku ve výši 28 420,95 Kč a výdaje na částku 16 005,57 Kč, tudíž žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však řádně neplatila a dne [datum] žalobkyně zápůjčku zesplatnila. Žalobkyně tak požaduje neuhrazenou jistinu zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 15 635 Kč (na jistině žalovaná do dne zesplatnění uhradila celkem 3 365 Kč), obchodní úroky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky ve výši 4 533 Kč (na obchodních úrocích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 19 828 Kč, z čehož žalovaná uhradila celkem 15 295 Kč), měsíční poplatky za správu zápůjčky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, ve výši 2 000 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 7 750 Kč, z čehož žalovaná uhradila celkem 5 750 Kč). Konečně žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za dobu od zesplatnění do [datum] a ve výši 0,1% z dlužné částky denně za stejnou dobu, tj. celkem 5 984,04 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované. 4. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalobkyně navrhla u jednání vydání rozsudku pro zmeškání, soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť nárok žalobkyně je s ohledem na požadovanou výši jednotlivých poplatků v žalobě vymezených bez dalšího zkoumání v rozporu s právními předpisy a, jak je níže odůvodněno, je v rozporu s právními předpisy i z dalšího důvodu (porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované), přičemž podle ust. § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Přitom podle ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. 5. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 6. Z listiny označené jako Smlouva [číslo] označené datem [datum], že v této je žalovaná označena jako„ klient“ jménem, příjmením a rodným číslem a žalobkyně mj. sídlem a identifikačním číslem. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 19 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí v pravidelných měsíčních splátkách po 1 051 Kč. Listina je podepsaná oběma účastníky tohoto řízení. 7. Z výpisu z účtu, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalované na účet označený ve smlouvě 19 000 Kč. 8. Z výplatních lístků za měsíce leden a únor 2019, že žalovaná dostala od společnosti [právnická osoba] mzdu 19 930 Kč a 12 857 Kč. 9. Z výpisů z účtu žalované, že z těchto je patrné hospodaření žalované za období prosinec roku 2018 až únor roku 2019, přičemž za měsíc prosinec roku 2018 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 4 419,12 Kč a konečný zůstatek 2 207,58 Kč, za měsíc leden 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 2 207,58 Kč a konečný zůstatek 698,87 Kč a za měsíc únor 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 698,87 Kč a konečný zůstatek 2 546,02 Kč. Z účtu jsou dále patrné příchozí platby od subjektů PUJCKA7.CZ [webová adresa], [právnická osoba] a [právnická osoba] 10. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: 12. Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku 19 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni doposud zaplatila 24 410 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit. 13. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 20. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z., neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Smlouva byla dále uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. [příjmení] relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splá