34 C 298/2022-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 8. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 11 072 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem bytu [číslo] o velikosti 1+1 nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa] č. or. [číslo] na ulici [příjmení] [jméno] [příjmení], [územní celek] [část obce], kterýžto žalovaný užíval nejdříve jako nájemce a v období od 9. 6. 2019 do 24. 7. 2019 zcela bez právního důvodu. Žalovaný neplatil úhrady za užívání bytu v období od 1. 6. 2019 do 8. 6. 2019, kdy dle předpisu nájemného a záloh na služby měl platit měsíčně částku 6 740 Kč (4 933 Kč měsíční nájemné a 1 807 Kč měsíční zálohy na služby). Na čistém nájemném měla tak být zaplacena částka 1 315 Kč, kterou žalovaný žalobkyni nezaplatil. Dále žalovaný po skončení nájemního poměru v období od 9. 6. 2019 do 24. 7. 2019 byt nadále užíval, když měl v tomto období platit měsíčně částku 4 933 Kč představující alikvótní platbu za nájemné, přičemž za dané měla být zaplacena celkem částka 7 437 Kč. Dále bylo provedeno vyúčtování služeb spojených s bydlením za daný byt za období od 1. 1. 2019 do 24. 7. 2019, hodnota spotřebovaných služeb byla stanovena na částku 11 356 Kč, když na výše uvedené částce bylo zaplaceno 9 035 Kč. Celkově tak za bezesmluvní užívání bytu měla být zaplacena částku 7 437 Kč na čistém nájemném a spolu s nezaplacenou částkou za dodávku služeb za rozhodné období zbývá žalovanému tak zaplatit 9 757 Kč (když z dlužné částky byl započten úrok z kauce ve výši 1 Kč). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co předžalobní výzvou ze dne 17. 1. 2022 byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla řádně žalovanému doručena prostřednictvím České pošty, a. s . 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. K soudnímu jednání konanému dne 1. 12. 2022 se žádná ze stran nedostavila, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto zjištěním z níže uvedených listinných důkazů: 5. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [okres], [územní celek] bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] stojící na pozemku p. [číslo]. 6. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ke dni 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že takto žalovanému vzniklo právo nájmu k bytu [číslo] o velikosti 1+1 nacházejícímu se v domě [adresa] č. or. [číslo] na ulici [příjmení] [jméno] [příjmení], obec Ostrava [část obce], když doba nájmu byla sjednána na dobu určitou od 1. 11. 2018 do 28. 2. 2019. 7. Z dodatku [číslo] uzavřeného dne 9. 1. 2019 mezi shodnými smluvními stranami bylo zjištěno, že se doba nájmu prodloužila na období do 29. 2. 2022. 8. Z listiny označené jako výpověď z nájmu bytu ze dne 27. 5. 2019 bylo zjištěno, že pronajímatel dal žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu pro nehrazení úhrad za užívání bytu za dobu delší než 3 měsíce dle § 2291 Občanského zákoníku s poučením, že nájemní poměr končí k datu, kdy tato výpověď došla, s tím, že může být tato výpověď podrobena soudnímu přezkumu. K této výpovědi byl přiložen opis karty úhrad měsíčního nájmu, v němž bylo uvedeno, že žalovaný dlužil celkem za měsíce 2,3,4, 5/2019 částku 26 960 Kč. 9. Z doručenky bylo zjištěno, že výpověď byla žalovanému doručena dne 8. 6. 2019. 10. Z listiny označené jako evidenční list bylo zjištěno, že s účinností od 1. 1. 2019 byla stanovena výše měsíčních úhrad za byt v částce 6 740 Kč. 11. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 24. 7. 2019 bylo zjištěno, že vznikl takto celkem nedoplatek 8 385 Kč. 12. Z předžalobní výzvy adresované ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení jednotlivých dlužných částek za užívání bytu, když tato výzva byla řádně doručena žalovanému ke dni 26. 1. 2022, jak plyne z doložené poštovní dodejky. 13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný užíval v období od 1. 6. 2019 do 8. 6. 2019 byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa] č. or. [číslo] na ulici [příjmení] [jméno] [příjmení], [územní celek] [část obce], přičemž v tomto období mu svědčilo na základě nájemní smlouvy právo nájmu k předmětnému bytu, když vlastníkem bytu byla právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [právnická osoba], která se ke dni 27. 5. 2022 změnila na firmu [právnická osoba] V důsledku doručení výpovědi z nájmu pro neplacení úhrad za užívání bytu nájemní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ke dni 8. 6. 2019 skončil. Žalovaný neplatil řádně úhrady, když za období od 1. 6. 2019 do 8. 6. 2019 na čistém nájemném, které bylo stanoveno v měsíční výši 4 933 Kč, nezaplatil částku celkem 1 315 Kč a za bezesmluvní užívání bytu za období od 1. 1. 2019 do 24. 7. 2019 (bylo vycházeno z totožné výše čistého měsíčního nájmu) nezaplatil na úhradách za nájem částku ve výši 7 437 Kč. Dále také žalovaný neuhradil vyúčtování dodávky služeb za období od 1. 1. 2019 do 24. 7. 2019, která byla vyúčtována na celkovou částku 11 356 Kč, přičemž z této částky byla uhrazena částka 9 035 Kč a započtena částka 1 Kč jako úrok z kauce, žalovanému tak za bezesmluvní užívání vznikla povinnost zaplatit částku 9 757 Kč, kterou však žalovaný vůči právní předchůdkyni žalobkyně nesplnil; ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 17. 1. 2022, kterou byl žalovaný řádně vyzván k zaplacení dlužných částek ve smyslu § 142a o. s. ř., dlužné částky uhrazeny nebyly. V průběhu řízení žalovaný netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužné částky žalobkyni následně zaplatil. 15. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, když žalovanému vznikla povinnost platit úhrady za užívání bytu nejdříve na základě nájemního poměru ve smyslu § 2246 a § 2247 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále za období po zániku nájemního vztahu ve smyslu § 2295 a § 2991 o. z. Nárok na příslušenství z žalovaných částek pak vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., jakož i § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni. Na základě výše uvedeného a zjištěného skutkového stavu a po právním zhodnocení soud, shledávaje nárok zcela opodstatněným, tomuto v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí. 16. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně se svým nárokem zcela úspěšná, soud za užití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč, když tato částka sestává z těchto položek: 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 1 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle § 13 odst. 4 této vyhlášky a nárok na 21% DPH ve výši 1 184,40 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Povinnost žalovaného zaplatit náklady řízení žalobkyni k rukám právního zástupce je odůvodněna ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 17. Soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku, její příslušenství a náklady řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.