117 C 12/2023-39 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované splnění dluhu ze Smlouvy o úvěru [číslo] (dále„ Smlouva“), dle které byl žalované po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností ve 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč spolu s úrokem ve výši 108,84 % ročně. Žalovaná řádně a včas neplnila, zaplatila toliko 9 372 Kč, a proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru se splatností následujícího dne. Po zesplatnění žalovaná ještě zaplatila 8 480 Kč. Žalovaná tak dluží jistinu ve výši 14 567,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, která ke dni zesplatnění činila 23 047,81 Kč a byla dána součtem původní dlužné jistiny úvěru ve výši 19 404,50 Kč a úroku za úvěr ke dni zesplatnění ve výši 3 643,31 Kč, úrok za úvěr ve výši 75,95 % ročně z částky 19 404,50 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč za prodlení se splacením splátek o délce minimálně 30 dnů, a to splátek [číslo]), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a smluvní pokutu ve výši 8 503 Kč (tj. 0,1 % z nové jistiny úvěru ve výši 23 047,81 Kč za každý den prodlení od [datum] do dne vyhotovení žaloby). Žalovaná přes opakované výzvy k plnění dosud ničeho žalobkyni nezaplatila. 2. Žalovaná namítala, že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, Smlouva je tak neplatná a nároky mezi účastníky by tak měly být vypořádány v souladu se zásadami vypořádání bezdůvodného obohacení tak, aby byly zohledněny dílčí plnění dosud žalovanou zaplacené oproti fakticky žalované předané částce 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná dluží žalobkyni částku cca 2 000 Kč, navrhovala, nechť je jí umožněno s ohledem na její finanční poměry splácet tento dluh po 500 Kč měsíčně. 3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Předsmluvního formuláře ze dne [datum], Smlouvy ze dne [datum], ve spojení s Oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru a dodejkou žalované k němu, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované převodem na účet částku 20 000 Kč (viz Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne [datum]). Žalobkyně dle Dokladu o vyplacení úvěru ([příjmení] dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) převedla tuto částku dne [datum] na účet [číslo] [bankovní účet] (viz z obrazovky počítače pořízená fotografie tohoto účtu ze dne [datum]). Žalovaná se zavázala úvěr splácet dle Splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč spolu s úrokem ve výši 108,84 % ročně. Žalovaná dle Karty klienta zaplatila na úvěr za dobu od [datum] do [datum] celkem částku 17 852 Kč. Dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyně sepsala Výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, dne [datum] Oznámení o zesplatnění úvěru. Přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani neprokázala doručení těchto listin žalované dříve, než tak bylo učiněno u Předžalobní výzvy k plnění sepsané advokátkou žalobkyně dne [datum], která byla předána k přepravě dle Podacího archu k ní dne [datum], a jíž tak byla žalovaná poprvé prokázaně vyzvána k „ okamžité úhradě“. Žalovaná od [datum] dosud již ničeho dalšího nezaplatila. 4. Dle listin, které si žalobkyně nechala předložit žalovanou při posuzování její úvěruschopnosti, žalobkyně sepsala dne [datum] Hodnocení klienta. Z tohoto listinného důkazu, a to ani ve spojení s žalovanou k tomu předloženými listinami (občanský průkaz žalované, Ústřižky výplatních dokladů invalidního důchodu, Rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum] a Oznámení ÚP ČR o změně vypláceného příspěvku na bydlení v rámci dávek SSP žalované), nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soud ze dne 19. 5. 2023, č. j. 117 C 12/2023-13, a následně též u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána, že by jako poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet při čistém příjmu z invalidního důchodu 3 320 Kč měsíčně, dokrývaným dokonce dávkami státní sociální podpory ve formě příspěvku na bydlení ve výši 9 161 Kč měsíčně s účinností od října 2017, zejména nijak dále neověřovala toliko žalovanou tvrzenou výdajovou stránku rozpočtu její domácnosti a spolehla se toliko na tvrzené tzv. výdaje na bydlení vč. inkasa, neprovedla zejména lustraci v Centrální evidenci exekucí, když soudem bylo zprávou Exekutorské komory ze dne [datum] prokázáno, že ke dni zkoumání úvěruschopnosti měla žalovaná celkem 9 exekucí, což pak logicky při absenci těchto zjištění nijak žalobkyně nezohlednila. Přesto, že žalovaná uvedla jako formu bydlení„ státní/obecní“, žalobkyně nijak dále tuto informaci neověřovala, naopak výdaje žalované paušalizovala tzv. zákonem stanoveným životním minimem, které nijak nezohledňuje specifika individuality žadatele o úvěr. Nebyly tedy ani ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla jejich výši 2 000 Kč měsíčně. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná neměla žádný záznam v registrech NRKI a BRKI a [příjmení]. Nebylo tedy prokázáno, že ke dni uzavření Smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet a že poskytovatel úvěru postupoval při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí (k podrobnostem viz citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 5. Pokud byly soudem provedeny i další listinné důkazy, předložené žalobkyní, soud z nich pro jejich nadbytečnost (s ohledem na právní posouzení věci níže) dále nevycházel; šlo o Prohlášení klientů o poskytnutých informacích o úvěru, Registrace žalobkyně u ČNB jako poskytovatele úvěrů a listinu označenou jako Vyjádření znalce k úročení pohledávek). 6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do nepatrné části 2,5 % (v částce 2 239,80 Kč, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, oproti 91 391,89 Kč, zaplacení, kterých se žalobkyně žalobou domáhala, počítaje v to opět i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle jejího obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouvy o úvěru. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“), se žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou tvrzené skutečnosti (k tomu blíže uvedené viz shora v 4. odstavci tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu o úvěru shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. 7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno její dosavadn