18 C 428/2023-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 6 750 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 59 360 Kč (půjčka 35 000 Kč + souhrnný poplatek 24 360 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy [datum]. Žalovaná uhradila na svůj dluh pouze částku 52 610 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.à.r.l. došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. SECAPITAL S.à.r.l. a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 24 360 Kč, tj. celkem 59 360 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 1 120 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila původnímu věřiteli a žalobkyni na poskytnutou půjčku celkem 52 610 Kč. Tato pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena na [právnická osoba] S.à.r.l., se sídlem v Lucembursku, reg. č. B [číslo] (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalované oznámení o postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.à.r.l. a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). Tato pohledávka za žalovanou byla dále dne [datum] postoupena ze [právnická osoba] S.à.r.l. na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslala [právnická osoba] S.à.r.l. na adresu žalované oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena [datum] na [právnická osoba] S.à.r.l. a následně [datum] na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.). 7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 24 360 Kč, tj. celkovou částku ve výši 59 360 Kč, v 53 týdenních splátkách. Současně s uzavřením smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku 35 000 Kč. 9. Není sporu o tom, že předchůdce žalobkyně poskytoval žalované půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdce žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky. 10. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 70 % jistiny půjčky za dobu 53 týdnů, tj. za dobu 1 roku, přičemž podle soudu je cenou nepřiměřeně vysokou, která minimálně čtyřikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, což je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úroky ve výši 70 % ročně je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ust. § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní. 11. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce. 13. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně by tak měla právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák. Žalovaná oproti obdržení částky 35 000 Kč zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 52 610 Kč, čímž zcela uspokojila nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením