19 C 212/2022-33 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2022 domáhala zaplacení částky 40 915,08 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 29. 1. 2013 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 14 400 Kč, přičemž se skládaly z úroku ve výši 20 % z jistiny, tedy z úroku ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 600 Kč a úplaty v celkové výši 9 800 Kč Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru pro žalovaného byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 1 062 Kč Smlouvou se žalovaná strana zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 33 800 Kč, po odečtení administrativního poplatku ve výši 600 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru, ve 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách po 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách. Žalovaná strana uhradila na svůj závazek vyplývající ze smlouvy částku v celkové výši 13 062,91 Kč. Žalovaná strana se dne 9. 7. 2013 dostala do prodlení se splácením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, neboť řádně a včas neuhradila 6. splátku splatnou dne 8. 7. 2013. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 20 737,08 Kč a částky ve výši 20 178 Kč představující smluvní pokutu za 19 měsíců prodlení. Žalovaná strana dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2021. 2. Podáním doručeným soudu dne 17. 11. 2022 vzala žalobkyně svůj žalobní návrh částečně zpět, a to co do částky 34 578 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 737,08 Kč za dobu od 5. 2. 2014 do 10. 9. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 400 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení, s tím, že připouští, že v daném případě řádně nedostála svojí povinnosti jakožto poskytovatele úvěru, a to pečlivě zkoumat úvěruschopnost žalované strany, jakožto žadatelky o úvěr, před uzavřením smlouvy, což má tak za následek vyslovení absolutní neplatnosti takovéto spotřebitelské smlouvy. Žalobkyně má však za to, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, když bylo žalovanému žalobkyní plněno bez jakéhokoliv právního důvodu. Soud v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) řízení v uvedeném rozsahu zastavil (srov. výrok č. I. rozsudku). 3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o dále uvedeném skutkovém stavu, když s ohledem na povahu důkazů – několika málo listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žalovanou stranou zpochybněna – v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění. 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 1. 2013 smlouvu, na základě které žalovanému poskytla celkem částku 20 000 Kč (srov. smlouvu o úvěru z uvedeného dne). Žalovaná strana v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradila žalobkyni částku 13 662,91 Kč (srov. žalobní tvrzení žalobkyně a předpis splátek). Výzvou ze dne 9. 9. 2021 zaslanou žalovanému dne 10. 9. 2021 byla žalovaná strana vyzvána k úhradě dlužné částky (srov. výzvu z uvedeného dne a poštovní podací arch). S ohledem na dále uvedený právní názor soud z dalších provedených důkazů nevzal za prokázané další či odlišné pro rozhodnutí významné skutečnosti, a v odůvodnění rozhodnutí se jimi proto podrobněji nezabýval. 5. V předmětné věci není patrně sporné, že posuzovaný právní vztah je úvěrem ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), resp. spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ ZSÚ“). 6. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Jak žalobkyně sama ve svém podání připustila, úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí, tedy jednala v rozporu s § 9 odst. 1 ZSÚ, pročež je třeba sjednanou smlouvu považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také„ ObčZ 1964“) (uvedené platí i pro všechny případné dohody s touto smlouvou související, neboť je nelze od hlavní úvěrové smlouvy oddělit, nemají bez ní žádný smysl) a navzájem poskytnutá plnění zúčtovat dle zásad bezdůvodného obohacení, resp. dle § 451 a násl. ObčZ 1964, podle kterého v případě neplatnosti smlouvy může každá strana požadovat, aby jí bylo vráceno, co plnila. 8. Žalovaná strana se přitom na úkor žalobkyně obohatila celkově o částku 6 337,08 Kč (20 000 Kč – 13 662,92 Kč). Ve zbytku jsou nároky žalobkyně, jak plyne již z výše uvedeného, podmíněné platností úvěrové smlouvy; ostatně žalobkyně nad rámec bezdůvodného obohacení ničeho nepožadovala. 9. Bezdůvodné obohacení žalobkyně se stalo splatné na základě výše uvedené výzvy. V souladu s § 517 odst. 2 ObčZ 1964 je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni též úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena příslušným nařízením vlády. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán § 146 odst. 2 o. s. ř., když částečně žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a ve zbytku měla ve věci úspěch částečný. Soud tedy žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. 11. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.