19 C 212/2023-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 3. 2023 ve znění doplnění ze dne 22. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 13 005,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 604,14 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 755,73 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 31. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy při jejím podpisu žalovaná převzala částku 15 000 Kč a zavázala se vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň splatnost celého závazku připadala na 31. 5. 2022. Schopnost žalované splácet byla před poskytnutím půjčky ověřována na základě vyplněné žádosti o úvěr, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci, ke které předložila i listiny uvedené v dokumentu. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a svůj závazek do sjednané doby splatnosti neuhradila. Žalovaná uhradila celkem 4 000,01 Kč. Dle předpisu splátek tak žalovaná dluží na jistině 13 005,38 Kč a na smluvním příslušenství 10 882,61 Kč. V souladu se smlouvou se zbylá nesplacená část úvěru stala splatnou dne 31. 5. 2022. V důsledku prodlení žalované vznikl věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 13 005,38 Kč, částky 11 604,14 Kč (v petitu označené jako kapitalizovaný úrok, tj. smluvní úroku ve výši 1 080,10 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 295,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 193,99 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 312,74 Kč a smluvní úrok 721,53 Kč za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022), smluvní pokuty za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 1 755,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 565,20 Kč za období od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. Před podáním žaloby byla žalované odeslána poslední upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Dne 31. 3. 2021 požádala žalovaná společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 16 877 Kč. Její výdaje činily celkem 6 790 Kč (zjištěno ze žádosti o úvěr). 6. Dne 31. 3. 2021 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž byla žalovaná označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště a shodnou adresou pro doručování. [právnická osoba] se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit v hotovosti spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč a poplatky„ úhrada za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč,„ náklady za vyhodnocení úvěru“ ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná strana potvrdila převzetí částky 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 7. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, což vzal soud za prokázáno z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 22. 3. 2022, resp. 4. 4. 2022, včetně dodatku; dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022, včetně přílohy č. 1 – seznam postupovaných pohledávek; potvrzení o zaplacení úplaty a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2022. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023, včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu vyplývajícího ze Smlouvy [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba] ve výši 35 957,36 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 3. 2023 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Dopis byl odeslán žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru a doručen do dispozice žalované dne 6. 3. 2023 (zjištěno z Podacího archu ze dne 3. 3. 2023). 9. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou ze Smlouvy o úvěru [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 10. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 11. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší sta