27 C 263/2022-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 51 468,84 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 9 193,04 Kč – smluvní úroky, resp. v částce 1 517,86 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 112 900 Kč ve 20 měsíčních splátkách, přičemž tak v dohodnuté době do [datum] neučinila (žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 13 745 Kč), pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 44 950,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 58 668,36 Kč (částka je tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku 9 193,04 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 31 178,10 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 4 611,20 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 9 221,71 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 464,31 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu 6 517,89 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 44 950,95 Kč za dobu od [datum] do [datum]). S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru, opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala včetně nákladů vrátit částku 112 900 Kč ve 20 měsíčních splátkách ve výši 5 645 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou trvalého bydliště. V listině je mj. uvedeno, že„ dlužník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že od Věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“. Listina je podepsaná žalovanou a právní předchůdkyní. 6. Z listiny označené jako Žádost o úvěr, opatřené datem [datum], že žalovaná požádala právní předchůdkyni o poskytnutí částky 50 000 Kč, přičemž v listině uvedla, že je zaměstnaná od [datum], nemá sjednaný rezidenční úvěr; dále uvedla, že její mzda činí 14 510 Kč (k tomu měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva), použitelný měsíční příjem 5 859 Kč, celkové měsíční výdaje hrazené žalovanou 8 000 Kč (bydlení, energie 3 000 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč, jiné 2 000 Kč); bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá žádné vyživované děti, dokončené vzdělaní – střední, má osobní bankovní účet. V kolonce předložené dokumenty – OP. Listina je podepsaná žalovanou. 7. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], že pohledávka za žalovanou byla z právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni. 8. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytne v hotovosti částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 50 000 Kč a doposud uhradila toliko 13 745 Kč, právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni. 11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upo