27 C 269/2023-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 10 045 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč, konkrétně dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč, to vždy bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplácela řádně a včas (žalovaná neuhradila ničeho), pročež žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 920 Kč, poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 495 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 980 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 630 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila ke dni podání žaloby ničeho. 2. Žalovaná se vyjádřila u jednání, když uvedla, že nárok žalobkyně uznává a předmětné finanční prostředky obdržela, a to v hotovosti od [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalovaná u jednání uznala v celém rozsahu nárok žalobkyně, soud nemohl vydat rozsudek pro uznání, neboť nárok žalobkyně je již s ohledem na žalobní tvrzení (nepřiměřený skrytý úrok v podobě poplatků) v rozporu s právními předpisy a podle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1). 4. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalovaná, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, opatřené datem [datum], že v této je žalovaná označena jako„ dlužník“ jménem, příjmením, rodným číslem a adresou. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 7 000 Kč a žalovaná tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 9 195 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 3 112,64 %. Listina je podepsána smluvními stranami, kdy u žalované je uveden SMS kód„ [číslo]“. 6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2; pravidelné měsíční výdaje na půjčky: 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 4 000 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 2 000 Kč; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 13 100 Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 16 000 Kč; Rezerva pro výdaje: 500 Kč; Vypočítané minimální výdaje: 3 205 Kč; Disponibilní příjem: 8 600 Kč; Počet doporučených prodloužení: 1; Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. 7. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby opatřené datem [datum] včetně podacího lístku z téhož dne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 11 574,08 Kč do tří dnů. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne [datum] žalované. 8. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že oba účastníci řízení připojili své podpisy k listině uvedené v odst. 5. tohoto rozsudku; že žalobkyně vyplatila žalované celkem 7 000 Kč; a že žalovaná doposud neuhradila ničeho. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: 11. Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že jí poskytne částku ve výši 7 000 Kč, kdy finanční prostředky byly vyplaceny žalované ve 3 postupných platbách, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud neuhradila ničeho; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů. 12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 19. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. [příjmení] relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení