27 C 35/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 145 480,58 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 17 267,99 Kč za dobu od [datum] do [datum] – smluvní úroky, resp. v částce 5 622,48 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 8,5 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 3 447 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] (žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum], splátku splatnou dne [datum] a splátku splatnou dne [datum]). Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 11 191,89 Kč. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 138 808,11 Kč a poplatky ve výši 6 672,47 Kč (tj. poplatky za bankovní služby spojené s úvěrem, poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti, měsíční poplatek za kolektivní pojištění schopnosti splácet a poplatek za zaslání upomínek). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru, opatřené datem ze dne [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroků a poplatků vrátit v 60 měsíčních splátek ve výši 3 447 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit 150 Kč měsíčně za pojištění schopnosti splácet. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, datem narození a adresou trvalého bydliště a v kolonce označené jako druh úvěru je uvedeno„ spotřebitelský – osobní úvěr“. V listině je v části„ Informace sdělení v rámci žádosti o úvěr“ uvedeno: rodinný stav žalovaného – svobodný; bytové poměry – nájemník; vzdělání – středoškolské vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání; čistý roční příjem z podnikání 480 000 Kč; ostatní pravidelné čisté příjmy rodinných příslušníků v domácnosti – 20 000 Kč; počet vyživovaných dětí – 0; měsíční výdaje spojené s bydlením – 5 000 Kč; ostatní výdaje včetně výživného – 2 500 Kč; celková výše spotřebitelských úvěrů u jiných poskytovatelů – 78 000 Kč včetně měsíční splátky ve výši 6 547 Kč; celková výše limitů kreditních karet u jiných poskytovatelů – 90 000 Kč. Listina je podepsaná žalovaným. 5. Z listiny označené jako Výpis periodický při pohybu ze dne [datum], že na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] bylo připsáno 150 000 Kč dne [datum]. 6. Z listiny označené jako Historický výpis ze dne [datum], že zůstatek úvěru činí 138 808,11 Kč. 7. Z listiny označené Předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do [datum]. 8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne bezhotovostním převodem částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami a úroky vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 150 000 Kč a doposud uhradil toliko 11 191,89 Kč; žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum]. 10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 17. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. [příjmení] relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatels