27 C 197/2024-11 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 18 740 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 816 Kč vrátit, a to v týdenních splátkách ve výši 364 Kč. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 3 076 Kč), pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 18 740 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru opatřené datem , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal včetně poplatků vrátit částku 21 816 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 363,60 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit mimo jistiny úrok ve výši 2 376 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 840 Kč. Žalovaný je na listině označen svým jménem, příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, číslem OP, datem platnosti OP a telefonním číslem. Listina je podepsaná žalovaným a zástupcem žalobkyně.6. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta opatřená datem , datum, , že v této listině je označen žalovaný, přičemž v listině je uvedeno: typ bydlení – nájemník; dosažené vzdělání – středoškolské; počet členů domácnosti –, Anonymizováno, , Anonymizováno, , z toho nezaopatřených dětí – , Anonymizováno, ; majitel vozu – Ne; majitel nemovitosti – Ne; soudně stíhán – Ne; trestně stíhán – Ne; údaje o zaměstnání klienta – plný úvazek; zaměstnavatel: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., pracovní pozice – , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ; mzda – 29 137 Kč; výdaje: životní výdaje na bydlení – 6 953 Kč, životní minimum na ověření 6 470 Kč, Nebankovní závazky 5 864 Kč; měsíční výdaje domácnosti: 19 287 Kč; disponibilní zůstatek – 9 850 Kč. Listina je podepsána oběma účastníky řízení7. Z listiny označené jako Předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, ve spojení s podacím archem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do 7 dnů od doručení výzvy.8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala v hotovosti poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenství; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 3 076 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky.11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:17. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.18. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského