28 C 242/2024-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 13. 7. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 27. 2. 2022 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, a dále Smlouvu téhož čísla dne 18. 8. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Smlouvu žalovaný uzavřel online na internetových stránkách www.zaplo.cz vyplněním formuláře. Žalovaný provedl tzv. verifikační platbu a na základě tohoto žalobce začal schvalovací proces, jehož výsledkem bylo zaslání částky 25 000 Kč na účet uvedený žalovaným a žalovaný se zavázal uhradit žalobci částku 30 610 Kč s příslušenstvím do 18. 9. 2022. Protože úvěr nehradil řádně a včas, vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 8.12.2022 byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek mezi Zaplo a žalobcem a pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena ke dni 6. 3. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přesto však nezaplatil na dlužnou částku ničeho. Žalobce tak požadoval po žalovaném uhrazení nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od 9. 3. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 726,03 Kč, kapitalizovaný úrok 5 710 Kč, smluvní pokutu 4 200 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 72 Kč (telefonický hovor).2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který usnesením ze dne 10. 1. 2024 zrušil, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. K nařízenému ústnímu jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.- Při svých skutkových zjištěních vzal soud za prokázáno, že žalovaný dne 20. 7. 2022 a 18. 8. 2022 uzavřel s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě kterých byl žalovanému poskytnut na jeho účet spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 30 610 Kč.- Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 20. 7. 2022 zaslána částka 20 000 Kč a dne 27. 7. 2022 částka 5 000 Kč;- Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že společnost , právnická osoba, a , právnická osoba, uzavřeli dne 8. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že byla postoupena pohledávka za žalovaným;- Z výpisu z účtu, že dne 10. 9. 2021 žalovaný zaslal na účet žalobce 0,01 Kč;- Z oznámení ze dne 15. 3. 2023, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy ve výši 34 992,19 Kč na , právnická osoba, ;- Z předžalobní výzvy, že žalobce dne 26. 6. 2023 vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 34 910 Kč do 7. 7. 2023;- Z výpisu úkonů, že z internetového systému společnosti , právnická osoba, byl dne 27. 3. 2023 pořízen výpis s tím, že bylo žalovanému žalobcem telefonováno.5. Ještě před zahájením ústního jednání vzal žalobce žalobu zpět co do částky 9 910 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 710 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 200 Kč, a soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 4 o.s.ř. řízení co do částky 19 820 Kč zastavil, když nezjišťoval procesní stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě před zahájením ústního jednání.6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věři