28 C 265/2023-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 34 348,34 Kč s příslušenstvím. Svou žalobou odůvodnil tím, že mezi společností žalobce a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce, jako poskytovatel úvěru, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, tak, aby se minimalizovalo riziko nesplácení úvěru Žalobce si prověřil údaje z výplatní pásky a bankovního účtu a dále v dostupných registrech. Žalobce si informace ověřil a vyhodnotil, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Následně žalobce převedl na účet žalované, uvedený ve Smlouvě, částku 30 000 Kč. Žalované vznikla povinnost splácet úvěr v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč k 5. dni v měsíci počínaje , datum, . Ve Smlouvě si strany ujednaly způsob zápočtu jednotlivých splátek. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho a počínaje dnem , datum, se dostala do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Následně žalovaná od , datum, do , datum, uhradila žalobci v 9 splátkách celkem 29 090 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobce ke dni , datum, úvěr zesplatnil a k tomuto datu vyčíslil dluh na jistině ve výši 28 060,26 Kč, který požadoval uhradit se zákonným úrokem z prodlení od , datum, a dále žalované vznikla povinnost uhradit žalobci smluvní úrok ve výši 111,33% za dobu od , datum, do , datum, ve výši 12 844,20 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 588,08 Kč představující pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou splátek a 0,1% úrok denně z částky 28 060,26 Kč od , datum, do , datum, , když tyto povinnosti vyplývají ze Smluvních podmínek Smlouvy.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. K ústnímu jednání dne , datum, se žalovaná nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Zástupce žalobce se omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z potvrzení o provedení platby, soud vzal za prokázáno, že žalobce zaslal dne , datum, žalované částku 30 000 Kč.- Z výpisu z KB ze dne , datum, soud zjistil, že žalované byla zaslána částka 30 653 Kč.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu o úvěru, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí byly zaslány na účet uvedený ve smlouvě, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit 30 000 Kč při úrokové sazbě 111,33 % ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč; celkem měla žalovaná uhradit 89 760 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, tel číslem a mailem.- Z upomínek, že žalobce žalovanou dne , datum, , , datum, a dne , datum, upomínal o úhradu splátek úvěru.- Z výzvy ze dne , datum, , že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu do , datum, , když ke dni , datum, , po marném uplynutí dodatečné lhůty k zaplacení, dluh zesplatnil.- Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání výzvy.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora , právnická osoba, , jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet