38 C 170/2024-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 8. 2023 domáhala se žalobkyně, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 670,40 Kč s příslušenstvím. Svou žalobou odůvodnila tím, že žalovaná dne 26. 6. 2021 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „Právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen "Smlouva"). Na základě této Smlouvy poskytl Právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala Právnímu předchůdci žalobkyně splatit i poplatek ve výši 8 917 Kč. Žalovaná se tak zavázala Právnímu předchůdci žalobkyně splatit celkovou částku ve výši 18 917 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby Pověřené. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 25. 6. 2022. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému existuje dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalované. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalovaná však závazek včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 25. 6. 2022 svůj závazek nesplnila. Žalovaná Právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku ve výši 1 338 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikla Právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi Právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem Právního předchůdce žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. K ústnímu jednání dne 18. 7. 2024 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ač byly řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou nepřítomnost u jednání omluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze zákaznické karty ze dne 26. 6. 2021 soud zjistil, že v ní jsou uvedeny základní údaje o majetkových a osobních poměrech žalované.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 26. 6. 2021 vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, Standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele smlouvu o úvěru, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce a volbou rozšířené doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 10 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 8 917 Kč, zahrnující úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Úroková sazba činí 88 % ročně. Vše měla žalovaná uhradit ve týdenních splátkách ve výši 364 Kč, poslední splátka je ve výši 353 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 vč. výňatku z Přílohy č. , hodnota, - seznamu postupovaných pohledávek - str. 5, potvrzení o provedení transakce a potvrzení o zaplacení kupní ceny vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že , právnická osoba, tímto sdělením mínil žalované oznámit postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobkyni.8. Z výzvy ze dne 15. 2. 2023, podacího archu ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že tímto žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobkyni, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Uvedené bylo žalované odesláno dne 16. 2. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě.9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 5. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dle citovaných smluv do 9. 6. 2023. Tato výzva byla zaslána žalované dne 5. 6. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než