57 C 139/2023-66 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 114 955,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, s tím, že tento byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a žalovaný měl tento hradit v 72 splátkách po 900 Kč měsíčně k 15. dni v měsíci a měl tak na úrocích uhradit celkem 29 800 Kč. Dále byly sjednány doplňkové služby Podpora, za které měl žalovaný hradit částku 614 Kč měsíčně spolu se splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2022, kterou ani přes zaslání několika upomínek neuhradil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyčíslila ke dni 21. 9. 2022 na částku 115 128,76 Kč, když žalovaný uhradil pouze 7 splátek v celkové částce 10 598 Kč, z toho na jistinu 1 701,70 Kč a na úroky 4 600,46 Kč, neuhrazena zůstala část jistiny ve výši 33 298,30 Kč a úroků ve výši 25 199,54 Kč, a dále doplňkové služby Podpora v částce 39 910 Kč a smluvní pokuta ve výši 16 649,15 Kč.2. Žalovaný k žalobě u jednání uvedl, že uznává nárok žalobkyně na úhradu neuhrazené části jistiny a sjednaných úroků v celkové výši 58 497,84 Kč se zákonnými úroky z prodlení, avšak nesouhlasí s tím, aby byl zavázán k úhradě za doplňkové služby Podpora, když tuto nepožadoval, nevěděl o tom, že byla sjednána a že ta tuto bude hradit tak vysokou částku, nesouhlasí ani se smluvní pokutou z těchto služeb.3. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno z žalobkyní založených listinných důkazů označených jako instrukce k dokončení smlouvy, instrukce k uzavření smlouvy, předsmluvní informace, výsledek lustrace, výpisy z účtu, výplatní páska, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, a 2 smlouvy, žádost o doplňkové služby Podpora, potvrzení o vyplacení úvěru, potvrzení o úhradě dluhu, detail pohybu, upomínka, sdělení o zesplatnění úvěru z 21. 9. 2022 a shodných tvrzení žalovaného, že na základě telefonické žádosti žalovaného byla mezi účastníky vedena e-mailová komunikace, ve které žalobkyně zaslala žalovanému dokumenty v elektronické podobě a pokyny k uzavření smlouvy tzv. verifikační platbou 1 Kč, kterou měla být uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva včetně jejich příloh, obsahujících mimo jiné i sjednání doplňkových služeb Podpora. Žalovaný uhradil částku 1 Kč a následně mu byl zaslána na jeho bankovní účet částka zůstatku úvěru ve výši 8 264 Kč, po úhradě jeho předchozího závazku vůči žalobkyni ve výši 19 736 Kč. Výše úvěru činila 35 000 Kč, poplatek za vyřízení činil 7000 Kč, délka splatnosti byla sjednána na 72 měsíců, výše splátky jistiny a úroku činila 900 Kč měsíčně a poplatek za služby Podpora činil 614 Kč měsíčně. V příloze č. 1 smlouvy obsahující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, se uvádí průměrný příjem žalovaného ve výši 19 846 Kč, tento je svobodný, má 1 vyživované dítě, jako náklady na bydlení žalovaného je uvedena částka 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činí 6 519 Kč, má mikroúvěr v částce 9100 Kč, když další 3 mikroúvěry v celkové výši cca 12 000 Kč byly dle výpisů z účtů uhrazeny. Žalovaný byl upomenut upomínkou ze dne 20. 8. 2022 k uhrazení splátky splatné dne 15. 8. 2022 s poučením na možnost zesplatnění celého úvěru, když listinou ze dne 21. 9. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a tento byl vyzván k uhrazení celkové částky 115 278,76 Kč do 3. 11. 2022.4. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr vyřizoval po telefonu, jeho finanční závazky si zjistila žalobkyně samostatně, on sám jí nic nedokládal, nezasílal jí ani žádné výplatní pásky, pouze sdělil výši svého příjmu, žalobkyně po něm nepožadovala žádné doklady o výši plateb za telefon či bydlení, není si vědom o tom, že by žádal o jakékoliv doplňkové služby, ani výši plateb za tyto služby, má zato, že na to ani nebyl upozorněn, natož, že by tyto mohl následně využít poté, co se dostal do finančních problémů.5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě telefonické žádosti žalovaného byla mezi účastníky vedena e-mailová komunikace, ve které žalobkyně zaslala žalovanému dokumenty v elektronické podobě a pokyny k uzavření smlouvy tzv. verifikační platbou 1 Kč, kterou měla být uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva včetně jejich příloh. Žalovaný uhradil částku 1 Kč a následně mu byl zaslána na jeho bankovní účet částka zůstatku úvěru ve výši 8 264 Kč, po úhradě jeho předchozího závazku vůči žalobkyni ve výši 19 736 Kč. Výše úvěru činila 35 000 Kč, poplatek za vyřízení činil 7000 Kč, délka splatnosti byla sjednána na 72 měsíců, výše splátky jistiny a úroku činila 900 Kč měsíčně a poplatek za služby Podpora činil 614 Kč měsíčně. Při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele žalobkyně uváděla průměrný příjem žalovaného ve výši 19 846 Kč, tento je svobodný, má 1 vyživované dítě, jako náklady na bydlení žalovaného je uvedena částka 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky žalovaného činí 6 519 Kč, má mikroúvěr v částce 9100 Kč, když další 3 mikroúvěry v celkové výši cca 12 000 Kč byly dle výpisů z účtů uhrazeny. Žalovaný byl upomenut upomínkou ze dne 20. 8. 2022 k uhrazení splátky splatné dne 15. 8. 2022 s poučením na možnost zesplatnění celého úvěru, když listinou ze dne 21. 9. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a tento byl vyzván k uhrazení celkové částky 115 278,76 Kč do 3. 11. 2022.6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Při právním zhodnocení soud vychází ze základní premisy, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezast