57 C 40/2023-66 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 22 770,52 Kč s příslušenstvím, když žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 2. 3. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, když za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, obsahující úrokovou sazbu 88 % ročně, v 52 týdenních splátkách po 364 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, přičemž žalovaná uhradila pouze částku 728 Kč splátkami dne 9. 3. 2020 a 16. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila, vznikla jí povinnost uhradit sjednanou smluvní pokutu, která je vyčíslena v částce 5 000 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 599,72 Kč. Dne 28. 1. 2022 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , kterou byla pohledávka za žalovanou ve výši 23 370,24 Kč postoupena na žalobkyni, když s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo žalované dne 10. 2. 2022 zaslána výzva k okamžitému splacení dluhu, nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Žalovaná se nařízenému ústnímu jednání nedostavila, stejně jako zástupce žalobkyně, proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) jednáno v jejich nepřítomnosti.Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila žádná skutková tvrzení ani nenavrhovala žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti jako způsobilé prokázat skutková zjištění uvedené níže.Po v řízení provedeném dokazování listinami založenými žalobkyní - Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2020, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2020, evidenční kartou klienta, výzvou ze dne 10. 2. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, předžalobní výzvou a seznamem odeslané pošty vzal soud z těchto listin za prokázáno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, s měsíčními splátkami na 48 měsíců s tím, že má čistý příjem ve výši 14 329 Kč, bydlí s rodiči a své odhadované měsíční výdaje má 1 000 Kč, když měla poskytnout pracovní smlouvu a dva bankovní výpisy. Dne 2. 3. 2020 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, když za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, obsahující úrok ve výši 5 101 Kč, s úrokovou sazbou 88 % ročně, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 1 036 Kč a 1 280 Kč, s tím, že částku uhradí v 52 týdenních splátkách po 364 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná uhradila toliko dvě splátky, celkem ve výši 728 Kč. Dne 28. 1. 2022 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , kterou byla pohledávka za žalovanou ve výši 23 370,24 Kč postoupena na žalobkyni, když s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo žalované dne 10. 2. 2022 zaslána výzva k okamžitému splacení dluhu, nejpozději ve lhůtě do 17. 3. 2022. Výše uvedená skutková zjištění soud pro jejich stručnost dále převzal i jako závěr o skutkovém stavu věci.Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle níže uvedených zákonných ustanovení s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie k výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva, v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES tak, aby byl dosaženo jí zamýšleného výsledku a právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka a věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje a pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, soud dospěl k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále také jen „OZ“), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti, kdy uvedenému hodnocení odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022.Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Soud učinil závěr, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť tato dle názoru soudu dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených (minimálních) částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalované, neboť v řízení nebylo žádnými listinnými důkazy prokázáno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje poskytnuté žalovanou o její výdajové stránce, když tato uvedla zcela nerealisticky nízké výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované by soud žalobkyni poučil u ústního jednání ve věci v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 zákona č.