22 C 356/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 33 942 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut neúčelový úvěr. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet určený žalovaným, a to dne 7. 7. 2021, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalovaného. Zbytek ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný úvěr v dohodnutých měsíční splátkách žalobkyni nesplácel řádně a včas, došlo proto k zesplatnění úvěru oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 10. 2021. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 27 849 Kč, dlužných splátek ve výši 3 150 Kč, úroku ve výši 1 523 Kč, úroku 21,05 % ročně z částky 29 476 Kč za dobu od 26. 10. 2021 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů na upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 643 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 476 Kč ve výši 8,50 % ročně za dobu od 26. 10. 2021 do zaplacení.2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o žalovaným uhrazenou částku 12 264,12 Kč (ke dni 29. 1. 2024 po podání žaloby). Soud proto řízení částečně zastavil podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž z toho částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele hrazenou poskytovatelem přímo zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve splátkách po 1 050 Kč měsíčně. Datum první splátky dne 20. 7. 2021, datum poslední splátky dne 20. 10. 2021. Zápůjční úroková sazba činila 21,05 % ročně. Peněžité prostředky měly být žalovanému poukázány na účet č. , č. účtu, .4. Posouzením úvěruschopnosti zákazníka ze dne 2. 7. 2021 bylo prokázáno, že je v něm uveden příjem žalovaného 23 000 Kč, příjem domácnosti 37 000 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč.5. Mzdovými listy bylo prokázáno, že čistá mzda žalovaného byla v dubnu 2021 21 197 Kč, v květnu 2021 25 175 Kč.6. Výpisem z internetového bankovnictví bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, .7. Potvrzením o transakci bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 27 500 Kč dne 7. 7. 2021. Částka 2 500 Kč byla žalobkyní poukázána téhož dne na účet , jméno FO, .8. Platební historií smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 050 Kč dne 20. 7. 2021.9. Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2021 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 32 796 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 25. 10. 2021 (prokázáno podacím lístkem).10. Z upomínek, čestného prohlášení, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí soud zjištění podstatné pro posouzení věci neučinil.11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč dne 7. 7. 2021. Žalovaný zaplatil před podáním žalobu částku 1 050 Kč.12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ust. § 86 ZoSÚ ve znění do 28. 5. 2022 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle ust. § 87 odst. 1 (ZoSÚ) ve znění do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně netvrdila, že výdaje žalovaného a další příjem (příjem domácnosti) ověřila. Smlouva o úvěru je v důsledku absence řádného porovnání příjmů a výdajů spotřebitele neplatná pro rozpor se zákonem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 občanského zákoníku). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C-679/18). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ).15. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně plnění žalovaného zohlednit. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). Zaplatil-li žalovaný z neplatné smlouvy žalobkyni celkem částku 13 314,12 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 14 185,88 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím lhůty k plnění v předžalobní výzvě. Zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) byl proto přiznán ode dne 5. 11. 2021. Za předchozí období byla žaloba ve vztahu k úroku z prodlení zamítnuta (III. rozsudku). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků, úroku a smluvní pokuty (III. rozsudku).16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.