Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 4. 2025 domáhala po žalované úhrady částky 227 729,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, tj. společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 9. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru Expres půjčka, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru. Na základě smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 27 000 Kč, a to jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,10 % p. a. Dále se žalovaná zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případně další poplatky, například za upomínání. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků a poplatky byla žalovaná povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaná porušila své závazky zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto dopisem z 26. 6. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2024. Banka rovněž uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 25 818,10 Kč byla žalovaná povinna neprodleně uhradit. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 22 641,52 Kč, poplatků ve výši 901,05 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 1 028,01 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 437,17 Kč, dále úrok ve výši 12,10 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 641,52 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % dlužné částky ve výši 23 542,27 Kč. Dalším žalobním požadavkem byl požadavek ze smlouvy o úvěru Expres půjčka uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 23. 2. 2023, na základě které poskytla banka žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,70 % p. a. Dále se zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, případně další poplatky, například za upomínání. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši. Vedle těchto splátek úvěru byla žalovaná povinna hradit měsíčně také sjednané poplatky s tím, že toto byla povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaná porušila své závazky zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto dopisem ze dne 24. 6. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 24. 6. 2024. Žalobkyně z této smlouvy požaduje po žalované úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 4 699,41 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 291,34 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 366,19 Kč, úroky ve výši 11,70 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 699,41 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % z dlužné částky ve výši 6 199,41 Kč. Třetím nárokem žalobkyně byl uplatněný nárok na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . s žalovanou dne 26. 6. 2022. V souladu se smlouvou byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně jí byla poskytnuta kreditní karta. Čerpaný úvěr se žalovaná dle smlouvy ve spojení s podmínkami zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno a dále poplatků za odeslané upomínky. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byla povinna nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byla povinna průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a banka ukončila smlouvu dne 23. 6. 2024 a vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, která ke dni ukončení činila 10 905,63 Kč. Výše úrokové sazby pak činila 12,00 % p. a. Žalobkyně z této smlouvy požaduje po žalované úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 7 803,92 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 501,71 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 506,70 Kč, úroky z úvěru ve výši 12 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 803,92 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % p. a. z dlužné částky ve výši 9 603,92 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 11. 11. 2022 s tím, že banka poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla poskytnuta žalované neúčelově. Žalovaná se zavázala hradit bance z této smlouvy úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,35 % p. a. Žalovaná se zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná si sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala hradit bance poplatky za pojištění. Toto byla povinna splácet formou pravidelných měsíčních splátek a dále byla povinna hradit měsíčně sjednané poplatky. Žalovaná porušila své závazky a banka dopisem ze 17. 6. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 17. 6. 2024. Dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 %. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila 127 838,30 Kč a žalovaná toto byla povinna neprodleně uhradit. Žalobkyně z této smlouvy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 184 053,92 Kč, poplatky ve výši 4 330 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 9 055,73 Kč, úroky ve výši 11,35 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 184 053,92 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % p. a. z dlužné částky ve výši 188 383,92 Kč. Všechny pohledávky za žalovanou byly ze strany banky postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024, přičemž postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, přesto dlužné částky uhrazeny nebyly.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním z 5. 12. 2025, když ke všem nárokům žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházela banka z příjmů, které klient doložil v potvrzení o příjmu nebo příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr. Žalovaná k nároku 1 doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 6. 2022, ze kterého bylo zjištěno, že byla od 1. 2. 2022 na dobu neurčitou zaměstnána jako prodavačka a výše jejího průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 14 147 Kč a že žalované ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Dále žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 28 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 264,01 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o tento úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 84 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované u nároku 2 (pohledávka ke smlouvě ze dne 23. 2. 2023) vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, když opětně vycházela z předloženého potvrzení o výši příjmů žalované ze dne 17. 6. 2022 s tím, že výše jejího průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce činila 17 147 Kč, že žalované ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky a že žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 28 000 Kč, že je svobodná, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 193,27 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 74 Kč. Při posouzení pohledávky ke smlouvě z 26. 6. 2022 vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou, když bylo doloženo, že výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činila 17 147 Kč a že ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky a že žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná v žádosti o úvěr zároveň uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 22 000 Kč, že je svobodná, bydlí v podnájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti o tento úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 704,18 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 224 Kč. Co se týče nároku 4, tj. pohledávka z 11. 11. 2024, vycházela banka z předloženého potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 6. 2022, kdy byl zjištěn průměrný čistý příjem žalované za poslední 3 měsíce 17 147 Kč, že ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky a že žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná i v této žádosti o úvěr uvedla měsíční příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč, že je svobodná, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 300 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 87 Kč. Banka žádosti žalované vyhověla a konsolidovala 1 interní závazek žalované úvěrem 200 000 Kč, když výše nové splátky byla 2 964,01 Kč.3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 3. 3. 2026, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, na což reagovala podáním z 30. 3. 2026, kde doplnila, že co se týče nároku 1, žalovaná uhradila pouze částku 11 182,43 Kč. Co se týče nároku 2, žalovaná uhradila pouze 6 186,01 Kč. U nároku 3 žalovaná uhradila 18 750,75 Kč. A u nároku 4 uhradila 48 600,30 Kč. V tomto podání dále žalobkyně uvedla výši jednotlivých anuitních splátek k jednotlivým úvěrům a dále žalobkyně odkázala na předchozí podání ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované.4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 25. 6. 2026. Žalovaná se k tomuto jednání opětně bez omluvy nedostavila. Bylo tak jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.5. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 25. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr v celkové výši 27 000 Kč s tím, že celková částka, která měla být žalovanou zaplacena, činila 38 273,25 Kč, RPSN činilo 12,80 %, úroková sazba činila 12,10 % p. a., bylo dohodnuto 72měsíčních splátek, které obsahovaly jistinu a úroky z jistiny úvěru. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 20 000 Kč, banka provedla kontrolu věřitele ve veřejných databázích, ověřila příjem z doložených dokumentů klienta, provedla matematický model výpočtu úvěruschopnosti, přičemž žalovaná požadovala úvěr ve výši 50 000 Kč a výše schváleného úvěru činila 27 000 Kč s tím, že měsíční splátka měla činit 529,26 Kč. Žalovaná předložila potvrzení o výši příjmů od svého zaměstnavatele s datem 17. 6. 2022;- z platební historie ke smlouvě 0256924565 (datum uzavření smlouvy 9. 2. 2023) bylo zjištěno, že banka poskytla žalované úvěr ve výši 27 000 Kč jednorázově. Smlouva byla ukončena ke dni 26. 6. 2024, přičemž k tomuto dni banka evidovala pohledávku ve výši 25 818,10 Kč včetně pohledávky za poplatky. , právnická osoba, . 8. 2024 banka evidovala pohledávku 24 665,62 Kč;- ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 26. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž měla celkem uhradit 10 661,88 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 12 %, RPSN 12,68 %. Při posuzování úvěruschopnosti banka provedla kontrolu žalované ve veřejných databázích, učinila matematický model výpočtu úvěruschopnosti, vycházela z deklarovaných čistých měsíčních příjmů klienta 17 147 Kč a vypočetla měsíční splátku 500 Kč. Vycházela z potvrzení o výši příjmů s datem 22. 6. 2022. Dle platební historie byla částka 10 000 Kč poskytnuta jednorázově, smlouva byla ukončena 24. 6. 2024. K tomuto dni vykazovala banka pohledávku za žalovanou ve výši 7 554,40 Kč včetně poplatků a k datu 5. 8. 2024 vykazovala banka pohledávku 6 618,05 Kč;- ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností MONETA Money bank, a. s. dne 26. 6. 2022 a z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž bylo vycházeno z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 17 747 Kč s tím, že její ostatní nezbytné náklady činily 0 Kč a čistý celkový měsíční příjem byl uváděn ve výši 22 000 Kč a náklady na bydlení 6 000 Kč. Bylo vycházeno z potvrzení o výši příjmů žalované ze dne 22. 6. 2022. Banka evidovala splátky žalované, předepisovala úroky, prováděla opravy kreditního zůstatku, zasílala žalované zpoplatněné upomínky, přičemž žalovaná vyčerpala celkem 22 088,81 Kč a uhradila celkem 18 750,15 Kč;- ze smlouvy o úvěru s datem 11. 11. 2022 a žádosti žalované o úvěr – konsolidace půjček bylo zjištěno, že při poskytování úvěru bylo vycházeno z průměrného čistého měsíčního příjmu žalované za 3 měsíce ve výši 20 000 Kč, byly uvedeny ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti byl uváděn ve výši 28 000 Kč a náklady na bydlení 6 000 Kč. Byly uvedeny závazky žalované úvěrující společnosti , právnická osoba, . ve výši 100 192,87 Kč a čerpání úvěru měla provést banka účelově na úhradu dluhů uvedených ve smlouvě o úvěru, doba spotřebitelského úvěru byla sjednána na 108 měsíců za předpokladu, že klient bude řádně plnit své povinnosti, výše měsíční splátky činila 2 964,01 Kč a celková částka, která měla být uhrazena, činila 322 607,23 Kč, výpůjční úroková sazba měla činit 11,35 % p. a., RPSN činilo 12,33 %. Příjem žalované byl ověřen z dokladu o příjmu, byl zjištěn čistý měsíční příjem klienta 20 000 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti 28 000 Kč a byl uveden počet zdrojů příjmů klienta – jeden;- z přípisu společnosti , právnická osoba, . ze dne 26. 6. 2024 bylo zjištěno, že banka z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek oznámila žalované, že prohlašuje úvěr č. , č. účtu, na částku 10 000 Kč za splatný ke dni 24. 6. 2024 s tím, že dlužná částka činí 7 554,40 Kč a má být uhrazena do 10. 7. 2024;- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované, že postoupila pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, ., přičemž se jedná o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy č. , hodnota, , smlouvy č. , hodnota, , smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, ;- z předžalobní upomínky ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 280 045,08 Kč do 28. 3. 2025;- ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání užívání karty bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . dne 26. 6. 2022 tuto smlouvu, na základě které se banka zavázala, že po splnění sjednaných podmínek poskytne žalované peněžní prostředky do výše úvěrového rámce ve výši sjednané a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky spolu s poplatky a dále splnit veškeré sjednané smluvní povinnosti. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Kreditní rámec činil 10 000 Kč, RPSN činila 12,68 %;- ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, uzavřela s žalobkyní, jako postupníkem, smlouvu, na jejímž základě postupitel postoupil za podmínek k této smlouvě sjednaných postupníkovi pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, této smlouvy;- z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni;- z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost splacení dluhu z úvěru bylo zjištěno, že 23. 6. 2024 banka v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek zesplatnila úvěr č. , hodnota, s tím, že dluh činí 10 905,63 Kč;- z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že banka 28. 6. 2024 oznámila žalované, že v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 27 000 Kč za splatný ke dni 26. 6. 2024. Celková dlužná částka měla činit 25 818,10 Kč a měla být uhrazena do 12. 7. 2024;- z listiny nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 6. 2024 bylo zjištěno, že banka oznámila žalované, že v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 200 000 Kč splatný ke dni 17. 6. 2024 s tím, že celková dlužná částka činila 197 838,30 Kč a měla být uhrazena nejpozději do 3. 7. 2024;- z předžalobní výzvy s datem 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 280 042,08 Kč do 28. 3. 2025;6. Soud nehodnotil provedené důkazy tzv. produktovými podmínkami, Sazebníkem banky, neboť s ohledem na níže zjištěný skutkový stav, toto pro právní hodnocení nemělo žádného významu. Nebyly hodnoceny ani Všeobecné obchodní podmínky banky.7. Soud dále nehodnotil důkaz Výpisy z úvěrového účtu pro nesrozumitelnost těchto výpisů.8. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou celkem , hodnota, smlouvy o úvěru, a to dne 26. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem 10 000 Kč (nárok 3 žaloby), když žalovaná vyčerpala z této smlouvy celkem 22 088,81 Kč a na úvěr uhradila celkem 18 750,75 Kč. Dne 11. 11. 2022 byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček (nárok 4), na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a část z tohoto úvěru byla použita na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovanou a bankou ve výši 100 192,87 Kč a zbývající část byla poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalované. Žalovaná na tento úvěr uhradila pouze 48 600,30 Kč. Dne 9. 2. 2023 uzavřela banka s žalovanou smlouvu o úvěru Expres půjčka, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, když z něj uhradila 11 182,43 Kč (nárok 1). Dále banka uzavřela s žalovanou dne 23. 2. 2023 smlouvu o úvěru Expres půjčka, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná na tento úvěr uhradila částku 6 186,01 Kč (nárok 2). Dle tvrzení žalobkyně, banka ve všech případech předcházejících uzavření smluv o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná doložila potvrzení o příjmu, banka zjišťovala z interních i externích zdrojů závazky žalované. Do výdajů žalované byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Následně vypočetla disponibilní částky a došla k závěru, že bylo možno žalované úvěry poskytnout. K tomu soud uvádí, že žalovaná v žádosti o úvěr uváděla své příjmy, které ničím nedoložila (eventuálně toto žalobkyně netvrdila), uváděla, že má 1 zdroj příjmů, přičemž její čistý měsíční příjem byl uveden v nižší hodnotě, než tvrzený čistý měsíční příjem za domácnost. Pohledávky za žalovanou ve všech nárocích byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, což bylo žalované oznámeno doporučeně.9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:10. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:20. Soud nejprve uvádí, že Smlouvy uzavřené mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvy o zápůjčce, neboť obsahují podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byly uzavřeny žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvy nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy jako takové přitom byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.21. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednaných Smluv dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.23. Žalobkyně prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, a to předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, což soud posoudil v souladu s ustanovením § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož bylo ve vztahu ke všem úvěrovým smlouvám dovozeno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když byť tvrdila, že každé posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru a má se vycházet ze získaných vnitřních i vnějších zdrojů, tuto svou povinnost nesplnila. Bylo totiž přehlédnuto, že žalovaná například deklarovala čistý měsíční příjem 20 000 Kč při počtu zdrojů klienta 1, přičemž ve stejném posouzení je uvedeno, že čistý měsíční příjem domácnosti je 28 000 Kč (nárok 1). Je zde dokonce uvedeno, že ostatní výdaje klienta jsou nulové a už toto samotné zcela jednoznačně vypovídá o skutečnosti, že banka náležitě úvěruschopnost žalované neposoudila. Obdobná situace je i u nároku 2, kdy je deklarovaný čistý měsíční příjem žalované 17 147 Kč, přičemž čistý měsíční příjem domácnosti by měl činit 22 000 Kč a ostatní výdaje klienta 0. Stejně tak se jedná i o nárok 3 při posuzování úvěruschopnosti žalované (20 000 Kč čistý měsíční příjem klienta, čistý měsíční příjem domácnosti 28 000 Kč, ostatní výdaje klienta nulové). Stejným způsobem pak banka posuzovala úvěruschopnost žalované i u nároku 4. Nelze rovněž přehlédnout, že banka vycházela stále z jednoho potvrzení o příjmech žalované, které bylo předloženo u první z žádostí o úvěr. Soud má za to, že banka tedy porušila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované a nárok žalobkyně tak je posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení. V doplnění žaloby z 30. 3. 2026 pak žalobkyně sama uváděla, že na nárok 1 bylo žalovanou uhrazeno 11 182,43 Kč, přičemž byl poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Bezdůvodným obohacením je tedy rozdíl těchto částek, tedy částka 15 817,57 Kč. U nároku 2 bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaná uhradila 6 186,01 Kč, tedy bezdůvodným obohacením je částka 3 813,99 Kč. U nároku 4 bylo poskytnuto 200 000 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně, které nebylo rozporováno, uhradila 48 600,30 Kč, tedy jejím bezdůvodným obohacením je rozdíl z těchto částek, tedy částka 151 399,70 Kč. Co se týče nároku 3, tedy revolvingového úvěru, banka poskytla celkem úvěr ve výši 22 088,81 Kč a žalovaná uhradila 18 750,15 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 3 338,66 Kč. Celkem částka na bezdůvodném obohacení představuje 174 419,86 Kč a tato částka byla žalobkyni přiznána i s požadovanými zákonnými úroky z jednotlivých částek, jak je specifikováno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku. Výše přiznaných a požadovaných úroků z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.24. Ve zbytku, tedy v části, kterou se žalobkyně domáhá úhrady smluvních pokut a příslušenství na základě neplatných smluv, byla žaloba zamítnuta tak, jak je specifikováno v odst. II. výroku tohoto rozhodnutí, tedy co do částky 53 309,96 Kč s příslušenstvím z jednotlivých částek.25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku 227 729,82 Kč s příslušenstvím. Bylo jí vyhověno co do celkové částky 174 419 Kč s příslušenstvím. Vyjádřeno procentuálně měla úspěch v 76,59 %. Neúspěch tak činil 23,41 %. Celkem má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 53,18 %. Za tyto soud považuje zaplacený soudní poplatek, který byl uhrazen ve výši 9 110 Kč a 53,18 % z této částky činí 4 844,70 Kč. Dále má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s právním zastoupením. Dle vyhlášky č. 177/96 Sb. činí hodnota , hodnota, úkonu právní pomoci 9 220 Kč. Bylo vykonáno 5 účelně vynaložených úkonů, a to za přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby a účast u jednání ve dnech 3. 3. 2026 a 25. 6. 2026. Dohromady činí odměna za toto právní zastoupení 46 010 Kč. K tomu 5 režijních paušálů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 tj. 2 250 Kč. Po součtu těchto částek by činila odměna 48 350 Kč a z toho 53,18 % představuje částku 25 712,53 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, k této částce nutno připočíst ještě 5 399,63 Kč, dohromady za právní zastoupení pak 31 112,16 Kč a se soudním poplatkem činí povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 35 956,86 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, Pro úplnost se podává, že pokud žalobkyně účtovala na náhradě nákladů řízení další 2 úkony, a to za 2 písemná podání ze dne 5. 12. 2025 a 30. 3. 2026, toto soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady, protože byly činěny na výzvu soudu k doplnění žaloby.26. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.