V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byla dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplacena bezhotovostně dne 11. 1. 2025 částka 8 000 Kč, dne 8. 3. 2025 částka 8 000 Kč, dne 8. 4. 2025 částka 9 000 Kč a dne 8. 4. 2025 částka 421 Kč jako plnění ze Smlouvy, dohromady částka ve výši 25 421 Kč. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, v pravidelných splátkách, žalovaný splátky řádně nehradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 7. 8. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina ve výši 17 399,99 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 337,09 Kč, úrok ve výši 20 917,59 Kč, poplatek, poplatek za službu „Presto“ ve výši 319,80 Kč a smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 424,94 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 8. 5. 2025 do 6. 8. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Dle doplněných tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem částku 15 130,41 Kč. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 58 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1,016 % denně, RPSN 1759,13 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovaného podpisem opatřena není;- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného;- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalovaného uvedeny pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 500 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 30 000 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2026 včetně přílohy, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla připsána dne 11. 1. 2025 částka 8 000 Kč, dne 8. 3. 2025 částka 8 000 Kč, dne 8. 4. 2025 částka 9 000 Kč a dne 8. 4. 2025 částka 421 Kč;- z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 vč. potvrzení o jejím podání ze dne 16. 12. 2025, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 40 078,93 Kč do tří dnů, jež byla uvedeného dne odeslána na adresu žalovaného.5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, , jméno FO, , informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí, email o vypovězení smlouvy, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 21. 12. 2024 dohodla s žalovaným, že mu poskytne částku až 58 900 Kč, z čehož žalovaný čerpal částku 25 421,18 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného, kterou měl následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinil. Žalovaný byl proto dne 14. 12. 2025 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 16. 12. 2025 zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 11. 1. 2025 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalovaného za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“, a „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalovaného prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 26. 6. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 25 421 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku 15 130,41 Kč. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 10 290,59 Kč. Žalovaný pak netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 10 290,59 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 23. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dne 14. 12. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 19. 12. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byl tak povinen plnit do 22. 12. 2025. Lze tedy shrnout, že od 23. 12. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v rozhodné době činil 11,50 %.17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.