62 C 118/2026-26 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si 24. 2. 2026 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala úhrady částky 24 338 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že s žalovaným v souladu s § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřela 22. 8. 2025 Úvěrovou smlouvu, když se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření této smlouvy mohlo dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti žalobkyně www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti žalobkyně k tomu určené. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí smlouvy ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Pokud ovšem žalobkyně ověřila vlastníka účtu již při uzavírání jiné smlouvy, než-li , Anonymizováno, , výše uvedené již není vyžadováno. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to bylo již žalobkyní ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy než-li té, z jejíhož titulu podává žalobkyně tento žalobní návrh. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry, zda tyto platí, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě těchto výsledků z daného procesu úvěr schválí či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána 22. 8. 2025 na číslo účtu , č. účtu, , na účet, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů tzv. „korunovým“ odkladem. V tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí aspoň 1 Kč, a to 22. 9. 2025. Za takovéto prodloužení splatnosti je určován poplatek ve výši 1 980 Kč a jeho výše je uvedena ve smlouvě. Žalovaný na úvěr uhradil částku 1 Kč 22. 9. 2025. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se ustanoveními smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzván prostřednictvím SMS a e-mailu, který zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. Po žalovaném byla dále požadovaná smluvní pokuta, a to 22. 11. 2025 ve výši 600 Kč a 30. 12. 2025 ve výši 600 Kč. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady, a to 28. 10. 2025 ve výši 300 Kč. Jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 24 338 Kč, která se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky 23. 1. 2026, ale na tuto žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání nařízenému na 16. 6. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti a žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkových zjištěním a závěrům: z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní 22. 8. 2025 smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní, bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí. V případě, že by žalovaný nevrátil žalobkyni poskytnutý úvěr v den jeho splatnosti, tak žalobkyně byla oprávněna vyúčtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši 300 Kč za měsíc vymáhání, přičemž tato částka se mohla v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace a smluvní pokutu ve výši 600 Kč. Žalovaný požádal ve smlouvě o poskytnutí úvěru na bankovní účet č. , č. účtu, . Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o korunovém odkladu pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru, když poplatek za korunový odklad činil 1 980 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu a e-mailem. Z potvrzení o platbě na vrub účtu bylo zjištěno, že žalobkyně 22. 8. 2025 odeslala na číslo účtu , č. účtu, částku 20 000 Kč pod VS , var. symbol, . Z předžalobní výzvy z 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 24 338 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne odeslání výzvy na uvedený účet, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení dluhu u soudu. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě 26. 1. 2026, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu.5. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, který upravuje smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, ovšem je třeba zdůraznit, zatímco žalobkyně podniká i v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, pak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, je třeba na tento smluvní vztah aplikovat ustanovení spotřebitelského práva, a to zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb.- Je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 3 písm. c) téhož zákona – Je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele, posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona – Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajíce ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru – Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky ze spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona – Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívaje v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídají ustálené judikatuře soudního dvoru Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního