11 C 80/2020-68 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím tvořeným jednak zákonným úrokem z prodlení a jednak smluveným úrokem, to vše na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum]. Dle žaloby podle uvedené smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázala vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy [částka] s úrokovou sazbou [výše úroku] p. a., dále odměnu za zpracování a doručení [částka] a odměnu za administrativní činnost [částka], celkem dalších [částka], to vše v [počet] týdenních splátkách po [částka], tj. měsíčně cca [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, když poslední uhradil [datum]. Žalovaný dle žaloby zaplatil pouze [částka] na úhradu pohledávek. Ke dni podání žaloby dluží na jistině [částka], na poplatku [částka], dále kapitalizované úroky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a plynoucí úrok [výše úroku] z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [částka] za dobu od [datum] do [datum] a plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] [číslo] do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žalobkyní označenými soudu předloženými listinami, a z nich zjistil následující skutečnosti. 4. Věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě podmínek smlouvy poskytl věřitel žalovanému zápůjčku [částka]. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s dohodnutým úrokem [výše úroku] p. a. kapitalizovaným pro dobu sjednaného splácení částkou [částka] dále dohodnutou částku [částka] za zpracování, doručení a flexibilní splácení a [částka] za administrativní činnost, to vše v pravidelných [počet] týdenních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná [den] den po uzavření smlouvy. Dopisem ze dne [datum] oznámil věřitel žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Dopis byl odeslán [datum] a předžalobní výzva ze dne [datum] byla odeslána [datum]. 5. Dle žaloby uhradil žalovaný na pohledávku [částka]. Nicméně podle dalších skutkových tvrzení dluží na jistině [částka], na poplatku [částka]. Jestliže žalovaný měl zaplatit celkem [částka] a dluží celkem [částka], zaplatil [částka], nikoliv pouze [částka]. 6. Žalobkyně nepředložila k důkazu žádost o poskytnutí zápůjčky, ani neoznačila žádné jiné konkrétní důkazy k realizaci posouzení povinnosti posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žaloba obsahuje pouze citaci právních předpisů a tvrzení, že věřitel splnil svoji zákonnou povinnost úvěru, a smlouva sama je jen předtištěný text formuláře o tom, že zákazník potvrzuje, že jeho úvěruschopnost byla prověřena na základě dostatečných informací od něj získaných, které jsou obsahem zákaznické karty. Tato karta nebyla s žalobou předložena. K jednání se žalobkyně nedostavila a připravila se tak o dobrodiní ustanovení § 118a odst. 1, 3 a § 119a odst. 1. o. s. ř. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného tak není zřejmé, z čeho věřitel čerpal informace a ověřoval otázku úvěruschopnosti žalovaného, když k tomuto žalobkyně neoznačila a nepředložila jediný důkaz. 7. Soud konstatuje, že žalobkyně nedotvrdila a neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto smlouvu považuje za absolutně neplatnou s tím, že nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], žalovaný vrátil [částka], nadále tak dluží [částka] [anonymizováno], [částka]. Tuto částku soud uložil žalovanému k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tedy prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy (k tomu srovnej např. roz. NS sp. zn. 33 Odo 871/2005). Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1. věta první o. s. ř. 8. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše zápůjčky způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, smlouvy o postoupení pohledávek. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 13. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. 14. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že věřitel postupoval pře sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Žádost o zápůjčku, z níž měl údajně čerpat informace (dále stejně neprověřované), soudu nepředložil a není tak prokázáno, že by vůbec byla žalovaným vyplněna a tvrzení o příjmech a výdajích by žalovaný věřiteli alespoň sděloval. Přitom nelze ani z ostatních předložených listinných důkazů zjistit, jakým způsobem vlastně věřitel došel k závěru o dostatečné disponibilitě žalovaného, a jakým způsobem jinak ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žádné jiné listiny označeny a předloženy soudu nebyly. 15. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. 16. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanoven