11 C 119/2021-66 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím, které představuje jednak zákonný úrok z prodlení a jednak smluvený úrok, to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 9. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným. Podle skutkového tvrzení obsaženého v žalobě podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému spotřebitelský úvěr 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 7 000 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % p. a., dále odměnu za administrativní činnost 7 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč (tj. 40 % jistiny), celkem dalších 28 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč, tj. měsíčně cca 4 200 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a zaplatil pouze 8 500 Kč na úhradu svých závazků podle uvedené smlouvy. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny 35 000 Kč, kapitalizovaných úroků 1 352,73 Kč za dobu od 4. 11. 2020 do 15. 1. 2020 (uplatňuje úrok pouze ve výši 19,06 %) a plynoucí úrok 19,06 % p. a. z dlužné jistiny od 16. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 585,52 Kč za dobu od 4. 11. 2020 do 15. 1. 2020 a plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 16. 1. 2020 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu vůči elektronickému platebnímu rozkazu. Uvedl, že s žalobou v žádném případě nesouhlasí, věřitel využil jeho finanční tísně a bez ohledu na skutečnost, že v té době byl žalovaný veden v registru dlužníků, mu poskytl půjčku za nerovných podmínek a v rozporu s ústavní zásadou přiměřenosti, když soud by měl takové jednání posoudit jako nepřípustné chování lichvy a smlouvu považovat za absolutně neplatnou. Zároveň potvrdil, že zaplatil pouze 8 500 Kč, které by dle vyjádření měly být započteny na jistinu. 3. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování účastníky označenými a soudu předloženými listinami, a z nich zjistil následující skutečnosti. 5. Věřitel a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě podmínek smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s dohodnutým úrokem 32,15 % p. a, který byl vyčíslen na dobu trvání smlouvy na 7 000 Kč, administrativním poplatkem 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, celkem 63 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. První splátka byla splatná 7 den po uzavření smlouvy. 6. V [anonymizována dvě slova] – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 9. 2019 je uvedeno, že žalovaný bydlí u svých rodičů, jeho příjem z pracovního poměru u [společnost] [jméno] [anonymizováno] činí 24 900 Kč, výdaje na bydlení představují 5 000 Kč a ostatní výdaje 3 410 Kč. Použitelný příjem je 15 490 Kč. Údaje byly ověřeny z výplatní pásky, pracovní smlouvy a faktury za elektřinu, vodu, plyn telefon, TV/SIPO a z čestného prohlášení. Žádný z těchto dokumentů žalobkyně k důkazu nenavrhla ani nepředložila. 7. Dopisem ze dne [datum] oznámil věřitel žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 59 571,31 Kč. Dopis byl odeslán doporučeně žalovanému dne 14. 5. 2021. Dle žaloby uhradil žalovaný na pohledávku 8 500 Kč, což odpovídá i žalovaným předloženému přehledu zaplacených částek. 8. Žalobkyně k důkazu nenavrhla ani nepředložila dokumenty, z nichž poskytovatel úvěru ověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho finanční situaci. Přitom podle ustanovení § 74 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen pořídit dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem a mimo jiné tyto dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele uchovat po stanovenou dobu. Navíc žalovaný poukazuje ve svém vyjádření na skutečnost, že v době žádosti o úvěr byl již evidován jako neplatič v registru dlužníků. Žalobkyně, ačkoliv byla s tímto vyjádřením seznámena, pouze zopakovala, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z jím předložených a ve smlouvě uvedených podkladů a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. 9. K jednání se žalobkyně nedostavila a připravila se tak o dobrodiní ustanovení § 118a odst. 1, 3, a § 119a odst. 1. o. s. ř. Soud nepřihlédl k podmíněné žádosti žalobkyně o případné odročení jednání v případě, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné pro vyhovění žalobního návrhu (viz ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.) Smlouvu a spotřebitelském úvěru, o níž opírá žalobkyně své nároky, soud posoudil jako absolutně neplatnou. Ohledně příjmů žalovaného je sice uvedeno, z čeho věřitel čerpal informace, ale tyto nebyly soudu předloženy, přestože žalované byl znám obsah vyjádření žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného pak kromě výpisu z účtu a nahlédnutí do insolvenčního rejstříku žádným způsobem neověřovala jeho finanční situaci. Pokud by tak věřitel činil profesionálně, musel by zjistit, že žalovaný má vícero nesplacených závazků, které navíc nejsou v kartě zákazníka uvedeny. Z toho je vidět, že věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Žalobkyně ke svému tvrzení v tomto směru kromě smlouvy a karty zákazníka neoznačila a nepředložila jediný důkaz. 10. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1. písm. b) zákona o. s. ř. k prokázání řádného splnění podmínek daných citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru k možnosti jeho poskytnutí. 11. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný vrátil 8 500 Kč, nadále tak dluží 26 500 Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 18. 5. 2021 do zaplacení. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tedy prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy (k tomu srovnej např. roz. NS sp. zn. 33 Odo 871/2005). Předžalobní výzva odeslaná 14. 5. 2021 se dostala do sféry vlivu žalovaného 17. 5. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1. věta první o. s. ř. Ve zbytku soud jako nedůvodnou zamítl. 12. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, smlouvy o postoupení pohledávek a karty zákazníka. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit ná