11 C 146/2020-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 39 750 Kč s příslušenstvím, které představuje jednak zákonný úrok z prodlení a jednak smluvený úrok na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovaným. Podle skutkového tvrzení obsaženého v žalobě podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 5 000 Kč s úrokovou sazbou 19,34 % p. a., dále odměnu za administrativní činnost 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč, celkem dalších 20 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, tj. měsíčně cca 3 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, když poslední uhradil [datum]. Žalovaný dle žaloby zaplatil pouze 5 250 Kč na úhradu svých závazků podle uvedené smlouvy. Ke dni podání žaloby dluží na jistině 25 000 Kč, na poplatku za služby 14 750 Kč, dále kapitalizované úroky 3 303,92 Kč za dobu od 29. 3. 2019 do 29. 11. 2019 a plynoucí úrok 19,34 % p. a. z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 618,23 Kč za dobu od 5. 4. 2019 do 29. 11. 2019 a plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žalobkyní označenými soudu předloženými listinami, a z nich zjistil následující skutečnosti. 4. Věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě podmínek smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu spolu s dohodnutým úrokem 19,34 % p.a., administrativním poplatkem a odměnou za hotovostní inkaso splátek, celkem 45 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 750 Kč. První splátka byla splatná 7 den po uzavření smlouvy. Dopisem ze dne [datum] oznámil věřitel žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 50 308,34 Kč. Dopis byl odeslán doporučeně žalovanému dne [datum]. Dle žaloby uhradil žalovaný na pohledávku 5 250 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl žít v době vyplnění žádosti s rodiči, což bylo ověřeno blíže neurčenou„ jinou“ smlouvou, Byl zaměstnán u [právnická osoba] se [anonymizováno] [adresa]. Jednalo se o jeho druhé zaměstnání za poslední tři roky. Příjem ze zaměstnání představoval 19 000 Kč čistého, ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, spoření či pojištění 150 Kč, celkem 7 150 Kč, volné zdroje tak představovaly 11 850 Kč. Jako další dokument k ověření finanční situace žadatele je v Kartě uveden„ dodatek“, o jaký dodatek a k čemu a co z něj věřitel zjistil, nelze z žaloby ani důkazů zjistit. 6. Žalobkyně k důkazu nenavrhla ani nepředložila dokumenty, z nichž poskytovatel úvěru ověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho finanční situaci. Přitom podle ustanovení § 74 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen pořídit dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem a mimo jiné tyto dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele uchovat po stanovenou dobu. 7. Žaloba sama obsahuje pouze citaci právních předpisů a tvrzení, že věřitel splnil svoji zákonnou povinnost. K jednání se žalobkyně nedostavila a připravila se tak o dobrodiní ustanovení § 118a odst. 1, 3, a § 119a odst. 1 o. s. ř. Soud nepřihlédl k podmíněné žádosti žalobkyně o případné odročení jednání v případě, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné pro vyhovění žalobního návrhu (viz ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř.) Smlouvy soud posoudil jako absolutně neplatné. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného není zřejmé, z čeho věřitel čerpal informace a ověřoval otázku úvěruschopnosti žalovaného, když k tomuto žalobkyně neoznačila a nepředložila jediný důkaz kromě nedostatečné karty zákazníka. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr 25 000 Kč se závazkem úhrady ještě dalších 20 000 Kč smlouvou dne [datum] za situace, kdy jeho pracovní poměr trval do [datum]. 8. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. k prokázání řádného splnění podmínek daných citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru k možnosti jeho poskytnutí. 9. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud uplatněný nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, žalovaný vrátil 5 250 Kč, nadále tak dluží 19 750 Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 9. 2020 do zaplacení. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tedy prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy (k tomu srovnej např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 871/2005). Předžalobní výzva odeslaná [datum] se dostala do sféry vlivu žalovaného 6. 9. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, smlouvy o postoupení pohledávek a karty zákazníka. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 15. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. 16. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že věřitel postupoval pře sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. 17. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/