13 C 159/2021-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 352,19 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny částku 19 017 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy 3 935 Kč s úrokovou sazbou 29,00 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení 6 486 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství za žalovaným částku 48 757,34 Kč, kdy žalobkyně nepožaduje po žalovaném úhradu dlužného poplatku. Žalovanou částku tak představuje dlužná jistina 20 352,19 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 533,22 Kč (počítaný z dlužné jistiny od 19. 3. 2019 do 18. 12. 2020), kapitalizovaný úrok 4 361,02 Kč (úrok 29,00 % ročně z dlužné jistiny od 28. 3. 2020 do 18. 12. 2020), zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně z dlužné jistiny a úrok 29,00 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil. Soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 1. 2. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 41 017 Kč (tj. jistina 22 000 Kč a poplatek 19 017 Kč představující úrok 3 935 Kč s úrokovou sazbou 29,00 % p. a., poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný věřiteli uhradil dle tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě a dle tabulky umoření částku 5 759,66 Kč Smlouva obsahuje pod podpisem účastníků ještě smluvní podmínky, které nejsou samostatně potvrzeny. Ve smlouvě pak zákazník, tj. žalovaný, prohlašuje předtištěným textem, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je schopen celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou splatit. Dle zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 2. 2019 žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel na ubytovně, pracoval jako [anonymizováno] s čistým příjmem 15 000 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činily 8 313 Kč měsíčně, celkem činily příjmy částku 23 313 Kč měsíčně, výdaje žalovaného pak činily 5 000 Kč měsíčně, žádné jiné zápůjčky neměl. Příjmy žalovaného byly dle zákaznické karty ověřeny pracovní smlouvou ze dne 10. 4. 2014 a potvrzením o příjmu. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dle příloh došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který mu byl dle poštovního podacího lístku odeslán dne [datum]. Žalovanému byla dle poštovního podacího lístku a výzvy k plnění zaslána dne 28. 6. 2021 předžalobní výzva, kterou byl právním zástupcem žalobkyně v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2390, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen („občanský zákoník“), ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté zápůjčky způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné a ze smlouvy o postoupení pohledávek. 5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. 9. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno, a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). 10. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav v