17 C 157/2021-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 17. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 400 Kč s úrokovou sazbou 19,06 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč a poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2020. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 22 000 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek žalobkyně nepožaduje. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalobkyně se z jednání dne 25. listopadu 2021 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 17. 9. 2019 žalovanému částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 39 600 Kč tedy jistinu 22 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 400 Kč s úrokovou sazbou 19,06 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 5 000 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 17. 9. 2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, (vyplynulo shodně z čestného prohlášení), nemá další zápůjčku, má 5 nezaopatřených dětí, je rozvedený, žije s partnerem. Žalovaný byl na mateřské dovolené s podporou 7 600 Kč, 4 300 Kč přídavky na děti, (vyplynulo shodně z rozpisu plateb), další příjmy jsou 4 500 Kč výživné tj. 16 400 Kč, celkové měsíční příjmy, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny nájem – inkaso 1 200 Kč s pozn. ½, výdaje na domácnost – 10 000 Kč, s pozn. ½, – výdaje celkem 11 200 Kč. Použitelný příjem uveden 5 200 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny doklad o přiznání, mateřské, rozhodnutí o výživném, nájemní smlouva, faktury za energie, platební rozpis. 7. Z nájemní smlouvy z 20. 4.2019 vyplynulo, že platba nájemného se odkládá na 1 rok vzhledem k opravám domu na náklady nájemníka, který je pouze žalovaný. 8. Z plánu záloh vyplynula platba zálohy za elektřinu 2 220 Kč měsíčně pro rok 2019 /2020. Z potvrzení o vkladu vyplynul vklad částky 2 220 Kč na účet dodavatele v září 2019. 9. Z přiložených rozsudků vyplynulo vyměřené výživné na 2 děti celkem 3 000 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 15. 1. 2021 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy ke dni postoupení činil 39 800 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 19. 2. 2021). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 (podací lístek). 11. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021, s podacím lístkem z 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 12. Z rozsudku č.j. 5 Co 231/2020 – 97 soud zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval dne 31. 7. 2020 o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 8 C 92/2019 – 57 ze dne 19. 11. 2019. 13. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 17. 9. 2019 částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 39 600 Kč částku 5 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 14. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv tedy k 17. 9. 2019 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 15. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 17. 9. 2019. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doplnila svá tvrzení, v tom smyslu, že vyšla z údaje v kartě ke smlouvě, že příjem žalovaného činí 16 400 Kč ze státní podpory a přídavků a nemá jiné zápůjčky. S myšlenkovým postupem žalobce, kterým dospěl k závěru, že věřitel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů (Centrální evidence exekucí, SOLUS, NRKI, BRKI), se soud neztotožnil. Prokázaný příjem žalovaného byl pouze rodičovská podpora a přídavky na děti. Výdaje na domácnost pro 6 osob, ve výši 10 000 Kč jsou v nereálné výši. Výdaje na bydlení ve výši 1 200 Kč neodpovídají ujednání v nájemní smlouvě, že nájemné bude odloženo, protože nájemce bude provádět opravy domu na své náklady. Jediným nájemcem je uvedena žalovaná, pokud jde o partnera žalované, úvaha o tom, že nese náklady na polovinu výdajů na domácnost a bydlení, není ničím podložená. Výplata vyměřeného výživného nebyla nijak prokázána, když doložená vyměřená částka byla nižší, než uvedená v kartě. Pro celkovou platební schopnost žalovaného mohl žalobce požadovat alespoň měsíční výpis z účtu. Soud má za to, že žalobkyně vyhodnotila platební schopnost žalované, na základě nedostatečných podkladů. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v rozhodné době, jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok