17 C 159/2021 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 16. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 18,87 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč a poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2020. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 20 000 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek žalobkyně nepožaduje. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalobkyně se z jednání dne 25. listopadu 2021 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 16. 8. 2019 žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 000 Kč tedy jistinu 20 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 4 000 Kč s úrokovou sazbou 18,87 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 2 600 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 16. 8. 2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí s rodiči, (vyplynulo shodně z čestného prohlášení), má zápůjčku se splátkou 2 000 Kč měsíčně, celkově 20 000 Kč, nemá nezaopatřené děti. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník s čistou měsíční mzdou 11 000 Kč, tj. celkové měsíční příjmy, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny nájem – inkaso 1 000 Kč, (příspěvek na celkový nájem 11 900 Kč vyplynulo z přílohy k nájemní smlouvě), vyplynulo shodně výdaje na domácnost – 3 000 Kč, splátky úvěrů 2 000 Kč – výdaje celkem 6 000 Kč. Použitelný příjem uveden 5 000 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, faktury za energie. 7. Z pracovní smlouvy s dodatkem vyplynul pracovní poměr žalovaného na dobu neurčitou. 8. Z výplatního lístku za 06/19 vyplynula čistá mzda 14 235 Kč, z té činily ostatní zákonné srážky 2 802 Kč, po odečtení zálohy 7 000 Kč byla vyplacena částka 3 933 Kč, za 07/19 – 15 248 Kč, z té činily ostatní zákonné srážky 2 939 Kč, po odečtení zálohy 6 000 Kč byla vyplacena částka 5 819 Kč. 9. Z potvrzení o vkladu vyplynul vklad částky 11 900 Kč na účet pronajímatele bytu rodičů žalovaného č. [bankovní účet] dne 5. 8. 2019. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 15. 1. 2021 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy ke dni postoupení činil 36 900 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 19. 2. 2021). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 (podací lístek). 11. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021, s podacím lístkem z 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 12. Z rozsudku č.j. 5 Co 231/2020 – 97 soud zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval dne 31. 7. 2020 o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 8 C 92/2019 – 57 ze dne 19. 11. 2019. 13. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 16. 8. 2019 částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 36 000 Kč částku 2 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 14. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv tedy k 16. 8. 2019 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 15. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 16. 8. 2019. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doplnila svá tvrzení, v tom smyslu, že vyšla z údaje v kartě ke smlouvě, že příjem žalovaného činí 11 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila poskytnuté podklady. Z výplatních lístků sice vyplynul za 06-07/19 čistý měsíční příjem 14 235 Kč a 15 248 Kč, žalovanému však byly odečteny blíže neurčené zákonné srážky 2 802 Kč a 2 939 Kč a po odečtení zálohy 7 000 Kč a 6 000 Kč mu byla vyplacena pouze částka 3 933 Kč a 5 819 Kč. Žalobkyně neobjasnila svou úvahu o schopnosti žalovaného splácet další závazek 2 400 Kč měsíčně, když již splácel 2 000 Kč měsíčně z příjmu kolem 11 000 Kč, když je pravděpodobné, že příjem žalovaného byl postižen exekučními srážkami. Tyto pochybnosti nebyly žádným způsobem vyvráceny. Pro celkovou platební schopnost žalovaného mohl žalobce požadovat alespoň měsíční výpis z účtu a výpisy z případných registrů (SOLUS, NRKI, BRKI), ale především z CEE – Centrální evidence exekucí, když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Přesto věřitel poskytl úvěr se splátkou 2 400 Kč měsíčně. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v rozhodné době, jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním