17 C 162/2021-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 061,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 19. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 000 Kč s úrokovou sazbou 19,23 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč a poslední splátka byla stanovena na 12. 9. 2019. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 20 000 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek žalobkyně nepožaduje. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalobkyně se z jednání dne 25. listopadu 2021 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi žalobcem a žalovaný byla dne 19. 7. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek, představující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 000 Kč s úrokovou sazbou 19,23 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 7 100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný oznámením ze dne 19. 2. 2021. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako spolubydlící s partnerem, počet nezaopatřených dětí neuveden, má příjem ze starobního důchodu 12 452 Kč. V současné době nemá jiné zápůjčky. Čistý příjem žadatele činí 12 452 Kč, výdaje na bydlení 2 300 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč Celkem výdaje činí 6 300 Kč, použitelný příjem 6 152 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny složenky a výplatní pásky. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 19. 7. 2018 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 19. 7. 2018. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil příjem žadatele ve výši 12 452 Kč, avšak žádným způsobem nedoložil výdaje na bydlení ve výši 2 300 Kč, když se jedná o částku např. za nájemní byt nereálně nízkou. Rovněž celková částka za osobní výdaje 4 000 Kč neodpovídá zcela výdajům domácnosti žadatele. Jediné podklady – karta a potvrzení o příjmu důchodu nemohly vytvořit ucelený obraz o majetkových poměrech žadatele. Pokud se měl žadatel zavázat ke splátce 1 200 Kč měsíčně, která vzhledem k jeho tvrzeným výdajům činila velkou část jeho potenciálně volným prostředkům (1/4), neuvedl žalobce svůj myšlenkový postup, kterým dospěl k závěru, že nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 2 900 Kč (po započtení zaplacené částky 7 100 Kč na vyplacenou částku 10 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni. 13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 9. 3. 2021 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané 22. 2. 2021, ve které žalobkyně určila lhůtu 10 dnů ode dne sepsání výzvy k uhrazení dlužné částky, prodlení tak nastalo nejdříve 9. 3. 2021. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení, tedy 8,25 % ročně. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 14. Nad rámec soudu dodává, že doloženým rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není zdejší soud vázán a to ani s ohledem na ust. § 13 o.z., neboť se případy skutkově liší tím, že v projednávané věci sice také nebyly podklady pro údaje v kartě doloženy, ale nebyly především vyhodnoceny způsobem požadovaným zákonem o spotřebitelském úvěru. 15. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.