17 C 168/2021-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 455,69 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 22. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, v 60 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2019. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 16 455,69 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za vedení účtu a komfortní splácení žalobkyně nepožaduje. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 16 455,69 Kč s příslušenstvím. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. V dané věci soud nařídil na den 25. listopadu 2021 jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se vyjádřil tak, že splátky přestal platit z důvodu ztráty zaměstnání, uhrazená částka souhlasí a v případě, že bude žalobě vyhověno, požádal o možnost splátek po 2 000 Kč vzhledem k tomu, že má nařízené exekuce na příjem z důvodu dlužného zdravotního a sociálního pojištění, byl dva roky bez práce, nyní je zaměstnán. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal dne 22. 8. 2018 žalovanému částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 41 017 Kč, tedy jistinu 22 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, v 60 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2019. 4. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil na smlouvu o zápůjčce částku 12 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 18. 12. 2020 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o půjčce ke dni postoupení činil 42 460,38 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 6. 1. 2021). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021 (podací lístek). 6. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, s podacím lístkem z 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 7. Ze zákaznické karty ze dne 22. 8. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že má zajištěno bydlení jako spoluvlastník, je svobodný, počet vyživovaných osob jsou 4. Pracuje jako OSVČ – zednické práce. Jeho čistý příjem je 4 559 Kč ze zaměstnání, další čisté příjmy domácnosti 48 000 Kč, celkem 52 559 Kč. Další splátky zápůjček neměl. Odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 6 300 Kč. Ověřené dokumenty jsou daňové přiznání. 8. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 22. 8. 2018 částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných týdenních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 41 017 Kč částku 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. 9. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 22. 8. 2018 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 10. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne 22. 8. 2018. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalovaný disponoval nízkým příjmem 4 559 Kč z podnikání, měla vyživovací povinnost ke 4 osobám, tvrzené výdaje ve výši 6 300 Kč byly naprosto nereálné, i pokud bydlel ve vlastník bydlení. K dalšímu příjmu v domácnosti nelze bez dalšího přihlédnout, neboť jediným zavázaným ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný. Nebylo žádným způsobem prokázáno, o jaký příjem se mělo jednat, ani jak jsou hrazeny výdaje za bydlení a domácnost pro 4 osoby. Pokud se měl žadatel zadlužit částkou 2 736 Kč na měsíční splátku, neuvedl žalobce svůj myšlenkový postup, kterým dospěl k závěru, že nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů (CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. K dokreslení celkové majetkové situace žalovaného si věřitel nevyžádal ani např. výpis z bankovního účtu za dostatečně dlouhé období předcházející poskytnutí zápůjčky, který by mohl podpořit závěr, že věřitel měl dostatečné informace při posuzování platebních schopností žalovaného. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 17. Nad rámec soudu dodává, že doloženým rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není zdejší soud vázán a to ani s ohledem na ust. § 13 o.z., neboť se případy skutkově liší tím, že v projednávané věci sice