9 C 204/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku v celkové výši 35 162 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále také„ zápůjčka“), kdy na základě zápůjčky předchůdce žalobce půjčil žalovanému částku ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit 46 542 Kč (tj. jistinu navýšenou o poplatek v celkové výši 21 542 Kč, představující úroky ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 050 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11 020 Kč), a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradil celkově 11 380 Kč a zbývá tak doplatit 35 162 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které při podpisu smlouvy žalovaný převzal částku 25 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit 46 542 Kč (tj. jistinu navýšenou o poplatek v celkové výši 21 542 Kč, představující úroky ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 050 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11 020 Kč), a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 776 Kč. Ve smluvních podmínkách si žalovaný a právní předchůdce žalobce ujednali pevnou úrokovou sazbu po celou sjednanou dobu trvání smluv o zápůjčce ve výši 29 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel žalobce s právním předchůdcem žalobce dne [datum] a z příslušné přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že celková výše pohledávky činila 48 862 Kč bez příslušenství. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i právním zástupcem žalobce před podáním žaloby. Z nijak nerozporovaného tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem 11 380 Kč (původní dluh 46 542 Kč mínus kolik žalovaný požaduje 35 162 Kč). 5. [příjmení] mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu. Pokud jde tedy o předmětnou zápůjčku, postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně dle § [číslo], § [číslo] odst. 1 věta prvá, § [číslo] věta prvá, § 547, § 580 odst. 1, § 513 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 1813 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy na základě zápůjčky předchůdce žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit úroky ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 050 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 11 020 Kč. 14. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek a dospěl k následujícímu závěru. Sjednaný úrok ve výši cca 17,88 % v podobě částky 4 472 Kč, lze považovat za souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednaný. 15. Pokud jde o ujednaný poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši celkem 17 070 Kč, tedy ve výši cca 68,28 % z jistiny zápůjčky, má soud za to, že fakticky těmito poplatky, jejichž důvodnost žalobce nijak neprokázal, žalobce, resp. jeho právní předchůdce skrytě a nepřiměřeně navýšil smluvené úroky na cca 86,16 % z jistiny v případě smlouvy o zápůjčce. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání smlouvy o poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a o poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení jednoznačně, jako ujednání v rozporu s dobrými mravy a jsou tedy absolutně neplatná podle ustanovení § [číslo] věta prvá a § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Takto sjednaná výše úplaty se stala pro žalovaného hrubě nevýhodná a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). To však neznamená, že smlouva o zápůjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že výše uvedená smluvní ujednání lze v souladu s § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017. 16. Platby v částce 11 380 Kč, které žalovaný v rámci splátek uhradil na zápůjčku, soud započetl nejprve na příslušenství dluhu, tedy na smluvní úrok ve výši 4 472 Kč a ve zbylé části 6 908 Kč na jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč a uložil žalovanému uhradit žalobci částku ve výši 18 092 Kč s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud přiznal žalobci v souladu s uplatněným nárokem úrok ve výši 29 % ročně z částky 18 092 Kč od [datum], tj. jak žalobce požadoval ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 092 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do zaplacení. S ohledem na nepřiznání poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, a tedy k jinému způsobu započítání plateb žalovaného, nepropočítával soud výši úroků k [datum], ale tyto přiznal od prodlení žalovaného v procentní výši. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Ve zbývající části, co do částky 17 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 670,08 Kč od [datum] do zaplacení a dále s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 670,08 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zamítnul. 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl přibližně obdobný.